NP č.363 > Pošli to dálVšechny bych je zabilaPetr Pospíšil

„Dali jim třiadvacet let, chápeš to, třiadvacet let,“ ozýval se za mnou velmi naléhavý mladý dívčí hlas.

 

„Bych toho soudce zabila,“ dodala dívka. Nebo spíš zakřičela na celou tramvaj.

„Vždyť vůbec nemohli vědět, že tam sou lidi. A vůbec ta rodina, místo, aby se starala o dceru, stará se o televizi. Bych je všechny zabila. Tu rodinu, i toho soudce.“

Tramvají se neslo dívčino rozhořčení, paní vedle se na mě tázavě podívala, já se tázavě podíval na ni. Chlapec sedící vedle dívky přizvukoval. „Kdyby něco takovýho udělali cikáni bílejm, ani se to nedovíme,“ stihl jsem si ještě vyposlechnout před vystoupením z tramvaje.

Středoškolačka z tramvaje nebyla sama. Hlas lidu zněl po rozsudku nad žháři z Vítkova silně, v hospodách i na facebooku. A nešlo jenom o hlas lidu. Prezident republiky by nikoho nezabíjel, i on nicméně vyjádřil údiv nad tresty pro skupinu žhářů. Mluví se o mladých lidech a jejich zkažených životech, soud je obviňován z účelovosti. Jako kdyby žhářské útoky byly pouhou vylomeninou, a ne jednou z nejnebezpečnějších strategií krajní pravice. Jako kdyby útok ve Vítkově byl ojedinělý – a jako kdyby byla záruka, že ideologicky motivované vrahy změní krátký pobyt ve vězení. Jako kdyby se jednalo skutečně o izolované fanatiky a blázny, a ne o lidi, kteří představují špičku ledovce postojů viditelně přítomných v české společnosti. Snad právě snahou tyto postoje oslabit a konfrontovat jejich nositele s děsivým dopadem jejich činů vedla k rozhodnutí udělat z procesu podívanou a přenášet jej v přímém přenosu v televizi.

Nebyl to dobrý nápad. Vnucování černobílého obrazu nevinných obětí a zlých žhářů, jakkoli v zásadě odpovídá realitě, vyvolává inverzní reakce a psychologické obrany. Rasismus se zkrátka nedá přepnout stejně pohodlně jako nevhodný program a z některých skutečností by se neměla stávat reality show.

 


autor / Petr Pospíšil VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Svobodní excenrici a pravidla sexu / Jaroslav Fiala > NP č.363 > Téma čísla Hippies s dnešními beznadějnými singels nespojuje jen možnost střídat partnery a bezstarostná chuť experimentovat. Co všechno ve skutečnosti obnáší život v síti netradičních vztahů? číst dále O tom pěnivém moku / Jan Stern > NP č.363 > Fejeton My, starší páni, máme své koníčky. K nejzábavnějším patří takzvané „předběžné ohledávání mrtvoly“, tedy všeliké ohmatávání se, jehož smyslem je nalézt nějakou tu chorobu.   číst dále Francouzské poměry / Tomáš Havlín > NP č.363 > Pošli to dál Někdo může kysele sledovat „francouzské poměry“. Ten znepokojivě diskutující lid zhýčkaný sociálním státem si zase jednou usmyslel vytáhnout do ulic. Demonstrovat, obsazovat školy i ropné rafinérie, blokovat cesty i letiště, prostě páchat neplechu. A to všechno kvůli privilegiím, o kterých se nám už ani nezdá! Kvůli penzijní reformě, po které se bude odcházet do důchodu v šedesáti dvou místo v šedesáti. To se tak někdo má.   číst dále Přišli jsme hlídat Prahu / Andrea Novotná > NP č.363 > Referát Když se řekne Praha, vybaví se korupce, pochybné projekty a nedůvěryhodný magistrát. Volby mohou přinést změnu, ale také potvrzení zajetých pořádků. Už nyní ale víme, kdo se bude novým mocným dívat pod prsty. Krátce před volbami totiž vznikla iniciativa Praguewatch. V kavárně v centru města jsme si o ní povídali s geografkou Michaelou Pixovou a sociálním antropologem Martinem Veselým.   číst dále
celý archiv