NP č.363 > Pošli to dálFrancouzské poměryTomáš Havlín

Někdo může kysele sledovat „francouzské poměry“. Ten znepokojivě diskutující lid zhýčkaný sociálním státem si zase jednou usmyslel vytáhnout do ulic. Demonstrovat, obsazovat školy i ropné rafinérie, blokovat cesty i letiště, prostě páchat neplechu. A to všechno kvůli privilegiím, o kterých se nám už ani nezdá! Kvůli penzijní reformě, po které se bude odcházet do důchodu v šedesáti dvou místo v šedesáti. To se tak někdo má.

 

Jiný ale může „francouzské poměry“ hanět jinak. V hospodářskou krizí stíhaných zemích je reforma přece nutný krok a kdo si to – podobně jako 70 % Francouzů – neuvědomuje, ten se bojí podívat pravdě do očí. Každý přitom musí pochopit, že vzpírá-li se zmatený jedinec osudu tak nerozumně, že přitom zablokuje kola národního hospodářství (jako při stávce v rafinerii), nezbývá ruce než pozdvihnout meč. Že existuje právo na stávku? „Jménem obrany země.“ Že přitom dojde k sedmi zraněním? „Nikdo zraněn nebyl.“

Ačkoli její hlas do Česka nedolehl, pochází výrok o pohledu pravdě do očí z úst německé kancléřky Angely Merkelové. Je politička a výroku tak nelze nic vytknout. O nutnosti reforem se ale můžeme každodenně ujistiti my v Česku – ze stránek denního tisku. Pokud už někomu stálo za to o francouzských poměrech psát, předpokládal nutnost reforem jako samozřejmost. Jako by se někam vytratilo vědomí, že „nutnost“ a „pravda“ nejsou objektivní fakta, nýbrž účinné fikce, ospravedlňující politická rozhodnutí.

Nechme stranou, že důchodová reforma ve Francii není tak umírněná, jak se říká, a fakticky odsunuje odchod do důchodu až na hranici 67 let. Podstatné je, že zapadá do celoevropského programu demontáže sociálního státu, a dopadá tak především na pracující, jejichž pozici vzhledem ke kapitálu dále oslabuje. Ve světle toho se i každá exotizace „francouzských poměrů“ jeví jako strategie, jak zamezit šíření „francouzské nákazy“ do dalších zemí. Nakolik to kde bude úspěšné, je otevřená otázka. Rozhoduje ji každý sám.

 


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Svobodní excenrici a pravidla sexu / Jaroslav Fiala > NP č.363 > Téma čísla Hippies s dnešními beznadějnými singels nespojuje jen možnost střídat partnery a bezstarostná chuť experimentovat. Co všechno ve skutečnosti obnáší život v síti netradičních vztahů? číst dále O tom pěnivém moku / Jan Stern > NP č.363 > Fejeton My, starší páni, máme své koníčky. K nejzábavnějším patří takzvané „předběžné ohledávání mrtvoly“, tedy všeliké ohmatávání se, jehož smyslem je nalézt nějakou tu chorobu.   číst dále Přišli jsme hlídat Prahu / Andrea Novotná > NP č.363 > Referát Když se řekne Praha, vybaví se korupce, pochybné projekty a nedůvěryhodný magistrát. Volby mohou přinést změnu, ale také potvrzení zajetých pořádků. Už nyní ale víme, kdo se bude novým mocným dívat pod prsty. Krátce před volbami totiž vznikla iniciativa Praguewatch. V kavárně v centru města jsme si o ní povídali s geografkou Michaelou Pixovou a sociálním antropologem Martinem Veselým.   číst dále Optimální pozice na trhu / Bob Kuřík > NP č.363 > Dějiny přítomnosti Německem se na konci minulého roku přehnala velká vlna studentských protestů. Zaplavila na šest desítek univerzit. Místy to vzdáleně připomínalo šedesátá léta: tisíce studentů v ulicích, obsazené části univerzit a požadavky, které přesahovaly rámec vysokých škol. Odpor se ale roztříštil o Vánoce a odezněl.   číst dále
celý archiv