NP č.350 > Dějiny přítomnostiPlameny pod OlympemTomáš Procházka

O Řecku se dnes nejčastěji mluví jako o zemi propadu a krize - a obvykle také jako o státu, který si žil "nad poměry" a teď by za to měli jeho obyvatelé zaplatit. Statisíce obyčejných Řeků s tím ovšem nesouhlasí a navrhovaná úsporná opatření odmítají. Protest myslí vážně. A tak se nejen stávkuje, ale také hoří auta a v ulicích se staví barikády.

 

Jannis Evangeliu z řeckého Makropula, které leží východně od Atén, vysedává v místní kavárně a vzpomíná na dobu před pár lety, kdy patnáctitisícové město zažívalo rozkvět. Olympijské hry, které se v Řecku konaly před šesti lety, přinesly nebývalou prosperitu.

„V roce 2004 tu bylo hodně práce. Teď lidi tak akorát vysedávají v kavárnách. Práce není. Musíme s penězi opravdu šetřit, protože máme děti. Co máme dělat jiného? Přestat jíst?“ stěžuje si Evangeliu, který má v Makropulu stavební firmu. Majitelka tamější kavárny Vasiliki snížila ve snaze přilákat alespoň nějaké zákazníky všechny ceny o pětinu. Například oblíbené ledové frappé prodává za jedno euro.

Ještě horší než samotná hospodářská krize, která na Řecko dopadla obzvláště tvrdě, jsou podle místních obavy, jež v lidech vyvolala média. Lidé byli bombardováni zprávami o hluboké krizi a strach udělal svoje.

„Od té doby, co řekli, že je krize, lidé přestali utrácet,“ konstatoval Dimitris Christodulu z restaurace v přístavu Porto Rafti. „Lidé jsou v šoku. Roli v tom hraje psychika. Neustále nás bombardují zprávy, jak je situace vážná, lidé jsou z toho vyděšení,“ dodal.

 

ČTYŘIKRÁT VÍC NEZAMĚSTNANÝCH

S tím, jak nejdou obchody, musejí zaměstnavatelé propouštět. Nezaměstnaní se pak přidají k těm, kteří nakupují jen to nejnutnější, v důsledku čehož krachují další podniky. Počet lidí bez práce v Řecku v posledních letech raketově vzrostl. Například v oblasti Makropula je nyní bez práce asi 12 procent obyvatel, což je čtyřikrát více než v roce 2004. V celé zemi je již více než deset procent lidí nezaměstnaných, nejvíce od roku 2005. Ještě horší je ale tempo, kterým nezaměstnaných přibývá. V posledním čtvrtletí loňského roku se jejich počet zvýšil nejvíce od roku 2008, kdy se začala nezaměstnanost měřit po čtvrtletích. Najít práci nemůže v Řecku už víc než půl miliónu lidí, o třetinu víc než koncem roku 2008.

Dá se očekávat, že lidí bez práce bude přibývat i nadále. Země se totiž vlivem světové hospodářské krize i velkých výdajů státu ocitla na pokraji bankrotu. Zahraniční banky, u kterých si země musí půjčovat i na to, aby splácela jen úroky ze svých astronomických dluhů, totiž buď Řecku už nechtějí půjčit vůbec, nebo jen za mnohem vyšší úrokovou sazbu než například Německu. Banky prostě Řecku nevěří, že bude schopno své úvěry splácet.

 

DLUŽÍ 300 MILIARD EUR

Země už nashromáždila dluhy za přibližně 300 miliard eur (asi 7,6 biliónu Kč), přičemž celkový výkon jeho ekonomiky dosahuje jen asi 240 miliard eur (asi 6,1 biliónu Kč). Řecko se navíc nedávno přiznalo k tomu, že v minulosti opakovaně falšovalo statistiky, které předkládalo Evropské unii, a také lhalo o výši státního dluhu. Přiznala to vláda socialistů, která se dostala k moci loni.

Jen do konce května musí Řecko zaplatit dlužných téměř 23 miliard eur (asi 600 miliard korun). Na to ale země nemá a bude si muset znovu půjčit. Očekává se, že za celý letošní rok si Řecko bude muset půjčit asi 53 miliard eur (více než 1,3 bilionu korun).

Do neúnosné situace se vložila Evropská unie, respektive ti její členové, kteří stejně jako Řecko používají euro. Minulý týden dostaly Atény příslib, že pokud nebudou schopny si zajistit peníze na splátky dluhů, ostatní členové Řecku pomohou. Část pomoci by přitom zajistil i Mezinárodní měnový fond. Ten je ale pověstný tím, že za své peníze často vyžaduje velký vliv na řízení ekonomiky země, které poskytne půjčku.

Dokonce i ti Řekové, kteří uznávají, že většinu současných problémů si země způsobila sama, říkají, že tlak z Bruselu částečně vychází ze žárlivosti na jejich jižanský životní styl a z předsudků. A myslí si, že mají nárok na větší solidaritu ze strany Evropy.

Unie přitom s příslibem pomoci dosti váhala, protože existují obavy, že se mezi žadatele o pomoc brzy mohou přidat další země, jako Španělsko či Irsko. To by ale mohlo znamenat konec eura, protože bohaté země by neměly zdroje nebo by nechtěly nadále na záchranu jiných ekonomik půjčovat peníze.

 

NĚMECKO: PRODEJTE SVÉ OSTROVY

K pomoci Řecku se váhavě či rovnou negativně stavělo především Německo. To je největší evropskou ekonomikou a na případné pomoci by se podílelo největším dílem. Kancléřka Angela Merkelová například v jasné narážce na Řecko navrhla, aby bylo v budoucnu možné vyloučit z eurozóny (skupina zemí, kde se platí eurem) zemi, která opakovaně porušuje ekonomické podmínky. Samo Německo přitom svého času beztrestně porušilo Pakt stability, tedy závazek k rozpočtové kázni vůči EU. Nyní ovšem Merkelová prohlásila, že snaha o rychlé řešení řecké krize není nejlepší strategií. „Řešení může být jen takové, které bude brát ohled na dlouhodobou stabilitu eura. Rychlý akt solidarity rozhodně není správnou odpovědí,“ řekla kancléřka.

Obě země se do sebe poté pustily. Němci navrhli, aby Řekové prodali tisíce svých ostrovů a výnosy z prodejů použili na splácení státního dluhu. Skutečně pozoruhodný přístup, podle kterého by se státy měly vzdávat kvůli státním dluhům částí svého území. Pokud krize dosáhne v této podobě i na Německo, bude kancléřka patrně zvažovat, zda prodat raději Bavorsko či Braniborsko… Řekové zase Němce obvinili z toho, že dosud v plné výši nesplatili válečné reparace.

 

REFORMA DOPADNE NA CHUDÉ

Řecko v zoufalé situaci přišlo s návrhem reforem, jež mají pomoci snížit zadlužení a přivést ekonomiku zpět k růstu. Opatření, mezi něž patří například tři etapy zvyšování daní a snižování výdajů státu, vyvolaly v zemi vlny nevole.

Vláda totiž mimo jiné oznámila, že sníží mzdy státních zaměstnanců a zmrazí důchody. Změní se také způsob výpočtu daní. Lidé budou muset platit daně i v případě, že nevykážou žádný příjem, ale vlastní například auto či byt. Země se tak snaží vyhnout daňovým únikům. Vláda počítá s tím, že ten kdo vlastní byt či auto musí mít nějaký příjem na nájem či benzín a chce tento příjem zdanit.

Tlak Evropské Unie na to, aby Řecko vytvořilo úsporný plán, ale obyvatele rozčílil. „Volají po stále větších a větších úsporách, ale to má také své hranice. Musí tu být podpora ekonomického růstu. Krávu můžete zabít jen jednou, ale dojit ji můžete stále. EU se teď snaží krávu zabít,“ uvedl polit ik z Makropulosu Nikos Surbatis.

Většina obyvatel Řecka považuje vládní plán za nespravedlivý. Podle výzkumu veřejného mínění, který provedla agentura MRB a zveřejnil týdeník Realnews, se tři čtvrtiny obyvatel domnívají, že negativní dopady úsporných opatření pocítí hlavně ti nejchudší, tedy penzisté a řadoví zaměstnanci. Stejné množství lidí zastává názor, že úsporná opatření nepřinesou zemi hospodářský růst. Přes 70 procent lidí si myslí, že Řecko směřuje špatným směrem.

 

DO ULIC!

Řekové proti vládním opatřením už několik týdnů protestují. V polovině března vstoupili zaměstnanci do 24hodinové stávky, kterou svolaly odborové svazy. Ty hájí zájmy asi 2,5 miliónu zaměstnanců.

V zemi nefungovala letecká doprava, MHD, zavřené byly školy, ministerstva i další instituce. V centru Atén stávku provázely demonstrace, kterých se zúčastnily desítky tisíc lidí. Protestující se dostali do vážných střetů s řeckou policií, když stovky mladých lidí maskovaných kuklami začaly na policisty házet zápalné lahve i další předměty. Policisté proti nim použili slzný plyn. Demonstranti také demolovali policejní motorky a kola, rozbili výlohy několika obchodů a zapálili popelnice a automobil.

 

AŤ PLATÍ BOHATÍ

Demonstrující požadovali, aby se na nákladech vedoucích zemi z krize podíleli hlavně bohatí lidé či banky. „Ta opatření nejsou fér. Nemůžeme na to přistoupit, máme děti, rodiny. Potřebujeme peníze pro ně. Za krizi by měli zaplatit banky a bohatí lidé,“ řekl podle agentury Reuters šedesátiletý demonstrant Odyseas Panagopulos.

„Chtějí, aby za krizi zaplatili pracující. Plánovaná opatření nebudou účinná a neumožní ekonomický růst,“ uvedl zástupce odborů Jiannis Panagopulos. Protestující vyvolávali hesla jako „neobětujme se pro plutokracii“ nebo „již žádné obětování, válku válce.“

„Demonstranti mají právo demonstrovat, krize ale není vinou této vlády,“ řekl na adresu protestujících socialistický premiér Jorgos Papandreu. Právě tato vláda ale bude odpovědná za zavádění „úsporných“ opatření.

Protesty v ulicích Atén ale stále pokračují a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by měly v dohledné době skončit. V živé paměti je bouřlivá reakce řecké radikální mládeže na zastřelení patnáctiletého středoškoláka policií v prosinci 2008. Mládež, odboráři i další nechtějí být v roli ponížených prosebníků o půjčky spojené s omezeními a ponižujícími požadavky (prodejte část svého území…) v souvislosti s krizí, kterou nezpůsobili. Pouliční protest je jazyk, kterým vyjadřují neochotu podřídit se tomu, co se jim podává jako „ekonomická nutnost“ a co ve skutečnosti znamená významná omezení životů těch chudších ze strany dobře placených expertů a byrokratů. Podle některých názorů se jedná o nejsilnější evropské radikální protesty od roku 1968.

 

Autor je ekonom.

 


autor / Tomáš Procházka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv