NP č.338 > FejetonNaše současná krizeJan Stern

Milí strávníci, žijeme ve složité době. Obyvatelé naší těžce zkoušené země čelí bezpočtu problémů. K těm nejnaléhavějším bezpochyby patří spropitné. Alespoň tedy mne tento problém sžírá, trýzní, ba zkrouší.

 

Možná si říkáte: co to má ten starý neurotik zase za rozmar. Ale mě vážně trápí dilema, jak vysoké spropitné bych měl dávat v restauraci. Vás ne? Vy jste v pohodě? Tak to mi tedy poraďte, kde vám předepisují ty koňské dávky Prozacu! Vždyť je to hrozné. Nic není jasně nastaveno, vše se děje živelně, nepředvídatelně, neorganizovaně a má účetnická duše se v této anarchii zmítá. Nikdy si například nevychutnám žádné jídlo. Ledva odstartuji metabolický proces, už se mi začnou v mozku přehřívat spoje, už šrotuje kalkulačka: co když bude konečná cena mého oběda třeba 192 korun? Mám dát spropitné, které by se zdálo logické, tedy 8 korun, abych tak mohl ze šrajtofle bez velkých křečí a průtahů vytáhnout dvousetkorunu? Vždyť 8 korun je méně než pět procent ceny! Nebudu pak proklet servisem restaurantu? Nebudu muset zase pana faráře prosit o exorcismus, když evidentně vyšel v posledních desetiletích ze cviku? Plivnou mi příště do kafe? Anebo to snad číšník vyřídí na místě jediným plochým úderem kasírtaškou? Ne! Přiložím k dvousetkoruně nějaké drobné, rozhodnu se neochvějně během žvýkání. Jenže v tu chvíli mě dostihne další trauma. Uvědomím si třeba, že mám v kapse jen dvacetikorunu. Pokud mi nezaskočí a nemusím volat záchranku, mohu překotně analyzovat svou nezáviděníhodnou společenskou situaci: když přihodím dvacetikorunu k dvousetkoruně, dal jsem dýško 28 korun, slovy: dvacet osm korun, což vysoce překračuje patnáct procent ceny. Nebudou to moji hostitelé považovat za povýšenecké gesto? Nebudou si po mém odchodu povídat: na co si to hraje? A bude-li obsluha ženského pohlaví, nemohlo by být mé opulentní vyjádření spokojenosti dokonce považováno za flirt, neřkuli sexuální obtěžování? Co když byla servírka au-pair v Americe? Co když ji nakazili a zažaluje mě? Kdo mě z toho pak vyseká? Přidělí mi snad ex offo Sokola, Lžičaře či Kalvodu? Kdepak, dvacetikorunu navrch k dvoustovce okamžitě zavrhnu. To už vůbec nejím. To už si jen zoufám a okřikuji své žaludeční vředy, že jsou tu důležitější problémy než jídlo. Přemýšlím nad tím, zda bych si neměl z oné dvacetikoruny nechat vrátit deset korun. Ale uznejte: může být vůbec něco trapnějšího? Dělat haura, přihodit velkopansky dvacetikorunu a pak si říct jako pravý ušláplý ouředníček o pětku zpátky? Je zjevné, že tato situace řešení nemá. A to vůbec nemluvím o strašidelné útratě 170 korun, která mě v noci budí ze spaní a můj medvídek je přitom celý provlhlý – studeným potem. Chápete to? 170 korun. Mám dát dýško 180 („škrt“), 190 (zase si nechat dát zpátky desetikorunu?!), nebo 200 (hrát si na Rotschilda!)? Dýškový chaos je strašlivou situací. V této věci není jasno a média, politici i církve před tím zavírají oči. Nikdo neřekne jasné slovo, nikdo vám neporadí! Když jsem s tímto problémem přišel za svým terapeutem, začal mluvit o mém pomočování v dětství. Jeho starosti bych chtěl mít. Správnou výši spropitného striktně odmítl určit. Když jsem se svěřil knězi, replikoval, že Bůh je milosrdný. No to mi tak pomůže! Proč ten jeho Bůh neudělal pořádek hned v prvních hodinách úřadování, ještě před tím, než si vzal tu dlouhou dovolenou? Proč nenechal vytesat do nějakejch těch kamennejch desek prostě a jasně: Zaplatíš slušného dýška ve výši x procent ceny?! Hlavně, že neopomněl planě kecat o nesesmilnění. Z toho je dobře vidět, na co v tu chvíli opravdu myslel! Od reálných potíží reálných lidí byl tehdy vzdálen minimálně jak český Ústavní soud. Zkusil jsem i kartářku. Ta mi řekla, že mi stojí v cestě nějaký starší muž s vášní v srdci, a že mě čeká daleká cesta. Ale k dýšku prý karty nic neříkají, a ona, jakožto plátce DPH, s tím nemá zkušenost, neboť inkasuje částky pouze kulaté (věru, velmi kulaté, jak jsem zjistil). Zašel jsem dokonce i za naším poslancem (z toho vidíte, jak jsem byl již zoufalý) a apeloval jsem, aby s tím jako můj volený zástupce něco udělal. Aby ta ďábelská věc byla konečně nějak reglementována. Byl jsem přitom vstřícný. Stačil by mi docela malinký přílepek, klidně třeba k zákonu o myslivosti, který by pokoutně a nenápadně vnesl do zákoníku spásný imperativ: od 1. 1. toho a toho roku bude se v českých restauracích platit spropitné v té a té výši. Co myslíte, že se stalo? Poslanec mi dal letáček, zasvítil porcelánem v ústech, řekl „volte Quimbyho“ a nenapádně stiskl jakýsi knoflík na spodní straně stolu. Pak přišli jacísi vysocí holohlaví hoši, co se jim krabatil zátylek a v uchu měli sluchátko, zřejmě od walkmana, a ti mi ukázali cestu ven, ovšem nikoli v metaforickém smyslu. Co tedy dělat? Kam se obrátit? Když mlčí nebesa, kosmické vědomí, hlídací psi i psi hlídaní, musí přijít mocný hlas zdola, který roztrhne oponu chrámu netečnosti a nastaví nový řád. Vypracoval jsem tudíž závazný kodex, který vše projasňuje. Od této chvíle, smějí si všichni číšníci a servírky klasifikovat své hosty dle následující tabulky: 0 % z ceny sklerotik, 0-4% imbecil, 5-10% slušný občan s deregulovaným nájemným, 10-20% slušný občan s nájemným dosud regulovaným, 20-50% snob, 50 a více % imbecil

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv