NP č.329 > Kultura | Výtvarné uměníRozcupovaný antisemitismus?Jiří Ptáček

Výstava Petra Fusse v pražském nod skončila půl hodiny po otevření. Skupina návštěvníků ji rozcupovala na znamení nesouhlasu s údajně antisemitským obsahem.

 

Čtenáři kulturních rubrik asi vědí, co se stalo. Polák působící pod pseudonymem Peter Fuss vystavil fotografické tisky, v nichž manipuloval drastické výjevy vraždění Židů z filmů Schindlerův seznam a Pianista tak, že na uniformy nacistů umístil šesticípé hvězdy. Několik návštěvníků vernisáže, členů židovské obce, proto strhalo díla ze zdí a někteří je pak za divoké slovní přestřelky s kurátorem Milanem Mikuláštíkem a hosty pošlapali a potrhali. Následně protestovala Židovská obec v Praze, v jejímž domě sídlí NoD, a pohrozila výpovědí z objektu. Linhartova nadace, zastřešující aktivity NoD, se obci omluvila. Mikuláštík s Fussem ovšem trvají na názoru, že výstava nebyla antisemitská a pouze kritizovala chování Izraelců k Palestincům. Striktně odmítají projev nenávisti k židovskému národu. V rozhovoru s Radkem Wohltmuthem pro aktuálně. cz Peter Fuss upozornil, že je „velmi citlivý na všechny projevy nacionalismu, rasismu a rasové segregace“.

NEJAPNÁ METAFORA

Fussovo přirovnání izraelsko-palestinského konfliktu k holocaustu bylo přepjaté a kvůli neuváženému užití Davidovy hvězdy, jež je kromě státního symbolu také židovským národním a náboženským symbolem, dávala příliš mnoho prostoru pro výklad, že jde o jakousi „revizi“ minulosti, nikoliv komentář k přítomnosti. Jak to nejlépe shrnul aktivista Ondřej Slačálek v Britských listech: „Je scestné snažit se navodit dojem, že utrpení Palestinců je stejné jako holocaust Židů – jednak to není pravda a jednak to není vůbec důležité. I kdyby s holocaustem Židů nemělo ani sebemenší podobnost, je to prostě otřesné lidské utrpení a je třeba se snažit, aby přestalo.“

Stejně tak nelze ospravedlnit agresi a cenzuru, ani když je projevem spontánního rozhořčení. Stejně by totiž šlo obhájit každý pogrom. A je také nutné trvat na právu každého člověka (nejen umělce!) kritizovat každou nespravedlnost, ať už ji vidí kdekoliv. K odsouzeníhodnému „napadení“ výstavy ale došlo a nás může zajímat, zda nejde o projev trendu dalekosáhle přesahujícího oblast umění.

DŘÍV NEŽ SE ROZHOŘÍ

V poslední době jsme zaplaveni zprávami o stupňování aktivit nacionalistů, neonacistů a rasistů. Ti úspěšně organizují „pietní“ pochody a svádějí bitvy s policií. Naučili se skrývat pod křídla legální strany a využívat slabostí demokracie, aby byli prakticky nepostižitelní. 

Nedůvěra ve schopnost demokracie zamezit jejich vzestupu posiluje u některých lidí přesvědčení, že by měli převzít iniciativu. Po vypálení domu obývaném romskou rodinou se otevřeně mluvilo o obavě z veřejných nepokojů. Jen před několika dny se sto padesát ozbrojených Romů srotilo před klubem, kde se konal koncert neonacistů… V reakci na „pohodu“ pravicového extremismu tak bohužel dochází k růstu bojovnosti části extremismem ohrožovaných skupin.

K demolici Fussovy výstavy možná došlo kvůli několika na sebe navršeným nedorozuměním. Autor se nepovažuje za antisemitu a svorně s kurátorem označuje za náhodu i otevření výstavy v den vzpomínek na oběti holocaustu Jom ha šoa. Jejich odpůrci jim ovšem nevěří, což opět ukazuje, jak paranoidní rysy začíná vykazovat společnost, v níž se mistry podobných „náhod“ stali právě neonacisté. V NoD jsme poznali, v co může přerůst podezření a nesouhlas. Obětí bylo umění a pachateli několik jednotlivců. Už nyní bychom se však měli vážně zamyslet, jak si s takovými projevy poradit dřív, než naberou na síle. Je třeba zvolit nejtěžší cestu a usilovat o potlačení reálné hrozby – ultrapravicové ideologie.

 

http://peterfuss.com/

Peter Fuss: Achtung!.

Galerie NoD, Experimentální prostor Roxy/NoD, Dlouhá 33, Praha 1 (http://nod.roxy.cz/),

21. dubna 2009. 


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Lekce seznamování pro nepříliš pokročilé / Jan Stern > NP č.329 > Fejeton Ahoj kamarádi, Život každého z nás ovlivní nějaký klasik. V mém případě tím klasikem byl dr. Radim Uzel. Kdysi jsem si v jeho článku přečetl, že muži už to mají dobré, že už dávno pominula éra balení žen, že pánové již nejsou těmi aktivními při seznamování a že v našich časech si ženy samy vyberou a klofnou, co potřebují.   číst dále Pravidla chudoby / Alexandr Budka, Jakub Šlajs > NP č.329 > Téma čísla Krize sociálního státu prý vězí v jeho finanční náročnosti. Málokdo se přitom ptá, jestli se daří naplňovat jeho základní cíl, tedy odstraňovat nebo alespoň zmírňovat hudobu. jakoby nám stačilo, že u nás nikdo neumírá hlady.   číst dále Válka proti tamtěm / Andrea Novotná, Zuzana Brodilová > NP č.329 > Téma čísla Chudoba cti netratí, poučovalo starosvětské přísloví ještě v dobách našich babiček. O pár desítek let a nedospaných ideových kocovin později zmizela přísloví i se svým obsahem v propadlišti dějin. Diskuse o chudých naší doby opanovaly slogany vytvrzené údernými hesly o nepřizpůsobivých a neplatičích. Co se změnilo? číst dále Jak se máte, Gabčovi? / Tomáš Havlín > NP č.329 > Téma čísla Ekonomická krize nutí stále více lidí žít z ruky do úst. Za čerstvě propuštěnými zaměstnanci ale stojí šedá hradba těch, kteří žijí v chudobě už léta. utažený opasek pro ně není výjimka, ale norma.   číst dále
celý archiv