Rád bych jen připomněl, co „tradiční rodina“ doopravdy znamená. Jde o model rodiny, který byl u nás celkem běžný ještě tak před dvěma sty lety a v chudých, rurálních oblastech světa přežívá dodnes. Je to model žijící ve staré demografické rovnováze a je to model skrz naskrz tragický. Zatímco moderní rodina v demografické rovnováze žije (kvůli kontrole porodnosti drží počet dětí jednoho páru obvykle na jednom až třech dětech), tradiční rodina v demografické rovnováze umírá. Tradiční matka otěhotní klidně desetkrát, dvanáctkrát za život. Kvůli neexistenci prenatální péče několik těhotenství skončí samovolným potratem, část dětí pak zemře při porodu, velká část jich nepřežije prvních několik let života. Dospělosti se dožijí jen dva až tři potomci. Potomci, kteří pak každý den (už od dětství) chodí na rodinném statku pracovat na pole či do chléva kolem hrobečků svých šesti, osmi bratrů a sester. Potomci, kteří vědí, že až dospějí a založí si vlastní rodinu, budou i oni na dvorku pohřbívat svých osm, deset dětí.
Jistě, že takto tradiční rodině by idea antikoncepce či potratů přišla naprosto absurdní. Život je pro ni naprosto posvátný. Nikoli však proto, že by měli tak silnou křesťanskou morálku a respekt k tradicím, ale proto, že je pro ně život dítěte něčím neuvěřitelně, neuvěřitelně křehkým. Dítě, které se dožije dospělosti, je pro ně opravdový zázrak, neb statisticky vzato drtivá většina dětí zemře.
Buďme rádi, že rozvoj medicíny ve velké části světa nám dal možnost brát to, že se naše dítě dožije dospělosti, celkem jako samozřejmost. Buďme rádi, že díky mechanismům antikoncepce a plánování rodičovství si nyní můžeme vybrat, kolik dětí budeme mít a kdy, a že za nás tuhle volbu nečiní kmotřička Smrt.
Není vůbec nic špatného, je-li vaše rodina silně konzervativní a věřící a chce si i ve své moderní podobě udržet některé (méně tragické) prvky tradičních rodin. Ale i vy děkujte Bohu, že vaše rodina doopravdy tradiční není.
