NP č.452 > Téma číslaStředostavovská čistotaPavel Šplíchal

Práce „v kanclu“ znamenala od svých počátků práci v čistém prostředí a vyšší status „ingoustů“ oproti „solvínám“, „kalfošům“ a „lopatám“. Dnes, kdy už je špinavá práce záležitostí menšiny pracujícího lidu, se za čistou práci pokládá i asistent pomocníka u kopírky. Některé druhy zašpinění však přestávají nést stigma příslušnosti k umolousanému plebsu.

Když dnes sociologové, politologové, publicisté nebo politici mluví o střední třídě, zmíní leccos a shodnou se na jednom: tato široká skupina obyvatel je v úpadku. A je jedno, jestli je řeč například o německé či amer ické, rozuměj pořád ještě doopravdy bohaté střední třídě, nebo o té české – bohaté jen tak na dvě výplaty dopředu, pokud se nepokazí myčka a pračka naráz. V západní i postkomunistické variantě však tuto střední tř ídu spojuje s opravdovými boháči jedna věc – při běžném pracovním provozu nezapáchá. Čisté oblečení a nezapáchající podpaží dělá zkrátka moderního měšťáka moderním měšťákem.

 

Kasta superčistých

Špína a smrad spojené s dobýváním surovin, pěstováním plodin a chovem zvířat se ve své nečisté a surové podobě týkají v západních společnostech čím dál menšího počtu lidí. Pro běžného středního korporátního kádra jsou tak největším zdrojem zápachu tekutiny, které vydává jeho vlastní tělo. To ale neznamená, že jej tento zápach nestresuje. Naopak, čistota jako životní styl se dál rozvíjí a je zdrojem nejedné nejen pubertální deprese. Dokážete si představit, co udělá s kariérně orientovaným account manažerem hormonálně způsobené nadměrné vylučování z potních žláz?

Čistota se ale u většiny úspěšných státních i korporátních kádrů vyvíjí zejména směrem ke svým maximům. Už před časem jsem si všiml „superčistých“ lidí. Nedokážu o nich toho moc říct, ale vím, že i když se nejdůkladněji umyju, koupím si nové oblečení a půjčím si deodorant, k jejich čistotě se ani nepřiblížím. Kamarádka mi vysvětlovala, že tito lidé utrácejí za kosmetické salóny, masáže, krémy na obličej a další vychytávky mnohem víc než já za nájem a svůj fresh look prý mají i díky zdravějšímu jídelníčku. S tímto vysvětlením jsem se prozatím spokojil, ale moje pátrání po nadčistotě tím nijak nepolevilo.

Smrad se k dnešním měšťákům vrací v podobě kocovin, alkoholu, drog a sportu. Ve sterilním kanclu nechytnete zápach tak jako v umaštěné garážové autodílně sousedící s kurníkem. Ale pokud přes týden skládáte obědové menu střídavě z asijských nudlí a indického kari a na večer zaléváte klobásky silnými „aly“, pak se během víkendového výjezdu na kole dere toho zápachu z těla skutečně hodně. Když si domyslíme stresy, několik denních kafí a pár cigaret „na nervy, příští týden přestanu“, je jasné, že středostavovská čistota a vůně je spíš výsledkem soustavné činnosti a péče o vlastní tělo než jen absencí špíny v obden vysávané kanceláři.

 

Ušlechtilá špína

Hodnocení, co je kariérní úspěch a co už rozhodně ne, se odvíjí nejen od výplatní pásky (či částce na faktuře v případě nedobrovolných živnostníků), ale také od kvality prostředí, ve kterém se v pravidelném rytmu osmi hodin a více čeká na hypotetický důchod. A představy běžně spojované s „dobrou prací“ souvisí právě s čistým pracovním prostředím. Práce, při které se zašpiníte a zasmrádnete něčím jiným než inkoustem z toneru, znamená opuštění těchto standardů a může vést k palčivé nespokojenosti. Dokáže vyvolat lamentování dobře situovaných rodičů, po kom to dítě asi je, i smutek těch hůře situovaných, kteří doufali, že další generace rodu už bude „dělat hlavou“ – tedy v kanceláři u počítače a s využitím středoškolských znalostí angličtiny (Aj a PC v CV).

Tento segment pracovního trhu, práce v kanceláři se služebním mobilem, však nemůže uspokojit každého, kdo stojí o relativní pohodlí českého středostavovského života. I kvůli tomu se objevuje celá plejáda čistých shitjobů. Tlak na mladé aspiranty střední třídy se dobře doplňuje s nabídkou nových profesí v oblasti nesmyslných služeb, které ale pořád nabízejí práci v čistém prostředí bez rizika, že byste z práce jeli domů v montérkách a potkala vás známá vašich rodičů. Finanční, pojišťovací a jiní poradci přeci jen pracují v saku a pohybují se po kavárnách a kancelářích, a to přestože v hubených měsících nevydělávají skoro nic. Hochštaplerství ale nesmrdí a ve fyzickém smyslu se při nabídkách důchodového připojištění bývalým kamarádům z koleje rozhodně neumažete.

I špinavější služby jako pohostinství, kavárenství, vaření, šití a drobné pěstitelství přebírají étos čisté práce. Něco jiného je špína od kolomaze nebo kravského lejna a něco jiného pocákané tričko od barev v ateliéru nadějného scénografa. Ušlechtilá špína z umělecké činnosti rozhodně nestojí na roveň lopotné špíně pomocného dělníka na stavbě a převyšuje i čisté sako finančního poradce na volné noze. Tento princip se snaží využít lidi, kteří se přes svou manuální práci cítí výš. Novou strategií, jak se vyhnout špíně, je povýšení „nízké“ špíny pocházející z manuální lopoty na „vysokou“ špínu jakoby náhodou vzniklou při kreativním procesu. Pokud je tato strategie úspěšná, zajišťuje svým vykonavatelům status minimálně srovnatelný s kancelářskými krysami.

Překvapivou míru upravenosti a ne-dělnického vzhledu tak vykazují i lidé v profesích, kde se dřív na trošku toho pokydání nehledělo. Nejde už jen o popularitu dělnického oblečení mezi subkulturní mládeží, ale o doopravdové umazání se prací. Jen se v kuchyni místo minutek připravují veganské lasagne a kuchař dokáže kromě samotného vaření také opatřit jídelní lístek sofistikovaným komentářem, každý den jídlo vyfotit, prohnat fotku těmi správnými filtry a umístit ji na fb stránku kavárny. Podobné lidi najdeme v dílnách s módními doplňky provozovaných studenty umění, v komunitních zahradách nebo ve sběrnách surovin a vetešnictvích. Čistota jako koncept tak žije samostatně, zbavená svého materiálního základu, který spočíval v dávání najevo svojí vzdálenosti od nečisté práce. S dobrým PR může i špína přinášet sociální prestiž.

 

Autor je šéfredaktor webzinu Prigl.cz.


autor / Pavel Šplíchal VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Evoluce českého lyžaře / Pavel Šplíchal, V. Ondráček > NP č.450 > Téma čísla Od dřeváků ke carvingům, od národních buditelů ke konzumentům nebo od organizace k individualismu – tak by se mohl jmenovat text o lyžování na našem území. není to příběh nijak zásadní, přesto však i tento zimní sport vždy odrážel svoji dobu a má svou historii. číst dále Přestávka součástí hodiny / Pavel Šplíchal > NP č.467 > Téma čísla Firmy chtějí ideální kolektiv zaměstnanců a nebojí se za to zaplatit. Vítejte na teambuildingu pod dohledem expertů.   číst dále Brněnská péče o duši / Pavel Šplíchal > NP č.424 > Téma čísla Na lavičkách v obchoďáku ani na rýsovacích prknech urbanistů se s duchem města nepotkáte. Genius loci se rodí ze spleti lidských osudů, městských povídaček a náhod. A ne vždycky se nám výsledek musí líbit. Ale možnosti tu jsou… číst dále To byla moje paštika / Pavel Šplíchal > NP č.441 > Téma čísla Společné bydlení je vděčné téma pro komedie, ale mohlo by být i námětem thrillerů. Co na něm láká a co odrazuje? A co na něj říká teorie her? číst dále Můžeme tam všichni / Pavel Šplíchal > NP č.443 > Téma čísla DEFINICE: Dovolená je pracovní volno v zaměstnání, dlouhodobá doba odpočinku, kterou na základě zákona poskytuje zaměstnavatel svým zaměstnancům, aby si odpočali a zregenerovali své síly pro další výkon práce. (Zdroj: Wikipedie) A o téhle bude řeč číst dále Slušní lidi v noci spí / Pavel Šplíchal > NP č.473 > Referát „Pondělí ráno a já jsem pořád unavenej?!“ Průvodce zákoutími nekonečných dnů a stejně dlouhých nocí. číst dále Přes cool nevidím na hvězdy / Pavel Šplíchal > NP č.455 > Téma čísla Pochopit, kdo jsou to měšťáci a důkladně se tvorbou i svými názory vůči této pokleslé nekulturní třídě vymezit, bylo vždy základem úspěchu mezi těmi, kteří to s životem a uměním mysleli „doopravdy“. Co ale dělat v době, kdy některé podoby tohoto vymezení zastarávají a stávají se součástí tolik vysmívaného měšťáctví? číst dále Do Hobitína a zase zpátky / Pavel Šplíchal > NP č.460 > Téma čísla Většina z nás by chtěla žít v něčem, jako je Hobitín z Tolkienova Pána prstenů, maloburžoazní poloprůmyslové a hlavně roztomilé idyle, kde místo stresující práce musíte tak maximálně pravidelně stříhat trávník. Co nám přitom uniká? číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv