NP č.440 > Kultura | FilmJako nikdy předtímDominika Prejdová

Na letošní rok připadá 70. výročí Varšavského povstání. V Polsku nikdy úplně neutichla letitá debata, jestli povstání, kter é stálo 200 000 především mladých životů a smetlo Varšavu z mapy, bylo heroickým aktem, nebo nezodpovědně připravenou akcí vlády. 

K výročí vznikly dva filmy: hrané, velkorozpočtové Město 44, které bude mít premiéru v září, a dokument Varšavské povstání založený na archivních záběrech z kronik, které tehdy točila Zemská armáda. Na ten se „podíváme“ v této recenzi.

 

Jeho producentem je Muzeum Varšavského povstání, jež uchovává památku události a šíří její odkaz. Na jedné straně to činí moderním stylem, na straně druhé povstání záměrně heroizuje, což je vidět i v přístupu k archivnímu materiálu filmu. V PR materiálech pracuje muzeum s termínem „první válečné drama non-fiction“. Původní záběry, které byly kolorovány a částečně byla zrekonstruována i jejich audio stopa, autoři totiž doplnili ještě o voice-over hlasy dvou fiktivních reportérů rozrušeně komentující výjevy, jako by byli na místě děje. Výběr typu komentáře je přitom zarážející, jako by obrazy, které jsou silné samy o sobě, nebylo možné nechat působit samotné.

 

POLÁCI DO BOJE!

 

Komentář vnáší podivnou perspektivu, předstírá, že jsme v nitru událostí, nutí nás identifikovat se s povstalci. Sahá k propagandistickým heslům slovy typu „já chci válčit, ne natáčet, dej mi pušku“. Film tak působí jako by nabádal k válčení dnes, už po prohrané bitvě. Nejde tedy zrovna o pacifistickou připomínku tragické historie. Propaganda se navíc ve voice-overu mísí se sentimentálními, vyhrocenými dopisy fiktivní matce. Znovu, jako by tvůrci nevěřili autentické emocionální síle obrazů a potřebují je kýčovitě podkreslit, diváka emocionálně ždímat. Čeho se autoři báli? Podceňování diváka je trochu typické pro polskou filmovou tvorbu vůbec. Všechno je třeba dopovědět, polopaticky sdělit. Přitom obrazy toho o povstání říkají plno. Je snadné v nich rozeznat dobovou propagandu – církev žehná bojovníkům, civilisté pomáhají, munice se vyrábí na plné obrátky, rozdávají se protiněmecké letáky.

 

SÍLA BAREV

 

Záběry zaznamenávají hlavně zázemí boje, budování barikád, rozdávání polévky, ošetřování raněných. Silným efektem kolorizace záběrů je, že doba, již jsme zvyklí vídat černobíle, a tedy jako dávno minulou, najednou ožívá. Procházejí se tu ženy v barevných šatech, zabité dítě má červené boty. Ta živost, to, že hrůzu, ale i život náhle člověk vidí úplně jinak, než je zvyklý, zbystřuje smysly. Zarývají se do nás jiné obrazy minulosti. Lidé vypadají jako my. Ženy mají trochu jinak učesané vlasy, ale vlastně se toho zase tolik nezměnilo. Oni jsou jako my a jdou na smrt. My se na ně díváme, přitom víme, co se stane, a díváme se na ně dál s tíhou tohoto vědomí. Dalším silným momentem je setkání s německými vojáky, s jejich tvářemi, když jsou bráni do zajetí. To je další šok, člověk si uvědomí, jak málo takových tváří viděl, spíš se setkal s jejich karikovaným obrazem, anebo už s jasným předsudkem, co si o nich myslet. Film zachytil, jak je při zajetí stříhají a odebírají jim uniformy. Není možné je odlišit od jiných lidí, jsou stejně ubozí, bezradní.

 

Film končí záběry zdecimované, totálně zničené Varšavy a civilistů opouštějících město. Je to, jako by se zřítil svět, člověk na chvíli zahlédne apokalyptický rozměr celé tragédie. Nelze se divit, že v polském vědomí stále přetrvává i s touhou po jeho heroizaci. Ale tyto archivní záběry dokazují, že je možné ho vnímat i jinak. Bez všech ideologických a politických nánosů, jen jeho lidskou dimenzi. 


autor / Dominika Prejdová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Krásný film o konci světa / Dominika Prejdová > NP č.376 > Kultura | Film Hned po své mezinárodní premiéře v soutěži festivalu v Cannes je poslední snímek kultovního Larse von Triera v českých kinech. Po kontroverzním Antikristovi, jehož přijetí se často zbytečně zastavilo na obrazech násilí a sexu, přichází Trier se svojí vizí konce světa, se svojí Melancholií.   číst dále Vraťte se na začátek / Dominika Prejdová > NP č.442 > Kultura | Film Jižanské drama Joe vrací do formy dva velké talenty. Režisér David Gordon Green byl vycházející hvězdou nezávislého filmu, pak se ale vrhl na hollywoodský mainstream. Představitel hlavní role Nicholas Cage dlouho přehrával a karikoval sám sebe. Nyní se ukazuje jako za starých časů Leaving Las Vegas. číst dále Proč vyhrál Život Adele? / Dominika Prejdová > NP č.418 > Kultura | Film V Cannes skončil 66. ročník nejslavnějšího filmového festivalu. Porota vedená Stevenem Spielbergem udělila Zlatou palmu výjimečně režisérovi i dvěma hlavním herečkám francouzského snímku Život Adele. číst dále Kanibal a transformátor / Dominika Prejdová > NP č.444 > Kultura | Film V dokumentu 20 000 dní na Zemi o Nicku Caveovi není dokumentárního skoro nic. Byla by ale škoda ho minout. Jeho autoři přicházejí s konceptem, jakého v žánru hudebního dokumentu ještě nebylo. číst dále Nakažlivá energie mládí / Dominika Prejdová > NP č.362 > Kultura | Film Zázračné dítě současné kinematografie Xavier Dolan přichází s novým filmem Imaginární lásky.   číst dále Polanského Venuše / Dominika Prejdová > NP č.428 > Kultura | Film Pozdní díla velkých režisérů. Zřídkakdy někdo ukončí kariéru tak rezolutně, jako maďarský režisér Béla Tarr, který před dvěma lety ohlásil, že Turínský kůň je jeho posledním filmem. číst dále Rozpačité jubilejní Berlinale / Dominika Prejdová > NP č.347 > Kultura | Film PPrávě skončilo šedesáté Berlinale. Po Cannes druhá nejvýznamnější událost sezóny. Gigantický festival, kde je promítnuto kolem čtyř set filmů, a který rovnocenně přitahuje média, diváky i filmové profesionály, vzbuzuje pravidelně otázky po kritériích a kvalitě výběru svého hlavního profilu - soutěže celovečerních hraných filmů.   číst dále Politická fraška po italsku / Dominika Prejdová > NP č.340 > Kultura | Film Trochu se zpožděním se dostává do českých kin italský film Božský, který na loňském festivalu v Cannes dostal Velkou cenu poroty. Bodoval tehdy s jiným italským filmem rovněž uvedeným u nás Gomorrou, přibližujícím objektivním dokumentárním stylem mechanismy italské mafie.     číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv