NP č.425 > Ženská stránkaPapaláši a knihovniceAlena Zemančíková

O těžkých taškách plných knih a bezvýznamných ženách z provincií.

 

Minulý rok jsem se zúčastnila literárního festivalu Meridián v Černovicích na Ukrajině. To je literárně velice zajímavé místo, kde se potkala německá, židovská, rumunská a ukrajinská literatura a vydala plody světového významu. Čtení mladých ukrajinských a polských autorů se konalo v městečku Chotyň, které leží nad řekou Dněstr a je podhradím významného hradu stejného jména. Četlo se v krásném rumunském divadélku s autentickým interiérem, který nezměnila ani sovětská éra. Po skončení programu nás pozval ředitel místního kulturního zařízení do své kanceláře na malé pohoštění. Ředitel vypadal jako karikatura socialistického kulturního referenta a také se tak choval. Mladí básníci celkem rádi jedli a pili víno, ostatně měli asi i hlad. Papaláš mluvil o sobě, básníky to nezajímalo. Vyšla jsem ven, nebavilo mě to ani jako karikatura. A venku jsem uviděla něco, co je pro maloměsta a kulturu v nich typické: s těžkými taškami plnými knížek, které dostaly pro knihovnu a gymnázium přímo od spisovatelů (stát ani obce na podporu knihoven „nemají“), přecházely přes ulici a mizely mezi domy místní knihovnice a profesorka ukrajinštiny. Dvě ženy, které se v tom městečku skutečně starají o kulturu a které na recepci pozvány nebyly.


Spiknutí bezvýznamných se zakázanými

Zatímco papaláš hostil básníky, došlo mi, jak velmi je kultura v provinciích závislá na ženách. Právě ony, nepodezírané z toho, že by mohly mít nějaký veřejný vliv, pořádaly za normalizace výstavy umělců, kteří v hlavních městech vystavovat nesměli, zvaly hudebníky a divadla, která v Praze nesměla hrát, a samozřejmě tvořily podstatnou část čtenářstva a publika. Knihovnice v okresních městech pořádaly besedy se spisovateli, kteří oficiálně nesměli vydávat, a mohly to dělat jen proto, že byly úplně bezvýznamné. Měly sice mnohem vyšší vzdělání než jejich nadřízení, zato však mnohem nižší platy. Tohle spiknutí bezvýznamných se zakázanými bylo pro umění v meziprostoru blahodárné, pro úroveň veřejného života trapné. Na Ukrajině, kde se podivuhodně setkává sovětská minulost s divoce kapitalistickou přítomností, je to vidět jako ve vypouklém zrcadle. Ale znám to i od nás, proto mi pohled na ty dvě vzdalující se postavy obtěžkané taškami byl tak povědomý.

V Ostrově nad Ohří, ve městě uranu a kriminálů, jehož nová historie zastřela staré dějiny, žije paní Zdenka, která je esencí kultury spojené se skromností. V galerii ve zdejším barokním letohrádku kdysi uspořádala řadu výstav, které se nesměly konat jinde, po převratu navázala přátelské vztahy s německými rodáky (tyhle ženy vždy ovládají cizí jazyky), sepsala historii města, shromáždila reprezentativní sbírku porcelánu ze zaniklé porcelánky, obětavě provázela v češtině i němčině návštěvy po starém Ostrově, když byl ještě hromadou napůl zřícených objektů, a zajímavě vykládala o propojení města s evropskými dějinami. Napsala o tom několik knih. Jednou jsem se takové návštěvy oficiální delegace zúčastnila. Když paní Zdenka podávala kosmologický a symbolický výklad barokních fresek v ostrovském letohrádku, činitelé v první řadě spali. Byli unaveni předchozí recepcí. Paní Zdenka si z toho nic nedělala, dokončila výklad, zodpověděla otázky přítomných novinářů a odešla domů na svou zahradu.


Dáma s taškou

Třetí příhoda se odehrává opět na Ukrajině, ve Lvově, zase na literárním festivalu při vyhlášení vítězů překladatelské soutěže českého textu do ukrajinštiny. Mezi finalisty byli zejména studenti slavistiky místní univerzity, ale nejlepší překlad textu Václava Cílka vytvořila paní Ljuba, která, a to asi nepřekvapí, je mimo to, že pracuje na českém konzulátě, také průvodkyní po Lvově. Nemohly jsme najít čas pro rozhovor, paní Ljuba byla buď v práci nebo měla lístky do divadla nebo byla na přednášce v rámci literárního festivalu. Protože jsem ji zdržela, organizátor akce, který jí tam autem přivezl knihy, jež získala jako cenu, odjel, tak jsem jí navrhla, že ji doprovodím a pomůžu jí knížky odnést. Cestou mi řekla, že její studia na lvovské univerzitě v 70. letech byla hodně ideologizovaná, ale že to vlastně nevadí, protože od té doby se neustále, celý život – a teprve pořádně – učí. A taky řekla, že život na Ukrajině od té doby, co je svoboda, je úplně jiný a neobyčejně zajímavý. A město Lvov že je krásné a že se život v něm zlepšuje. A Ukrajina že nemusí být tou „zemí na kraji“, ale krajícem ukrojeným z božího chleba. Ano, tyhle ženy si nikdy nestěžují.

Nesly jsme těžké tašky s knížkami po křivolaké dlažbě města Lvova, paní Ljuba tu a tam upozornila na něco, co běžný návštěvník neví a nevidí, a mě napadlo, že tyhle vzdělané ženy prostě papaláši mezi sebe nechtějí. Cítí se před nimi nevzdělaní, nekulturní a nevědí, o čem se bavit. S požitky, jimž holdují, nemají ty dámy nic společného.

Ony ale netrpí nedostatkem uznání a mají všude dostatek přátel. Jen když se koná recepce, vlečou tašky s knihami domů, kde budou číst a katalogizovat, připravovat texty a korigovat články, překládat titulky, zatímco papaláši jinde pijí víno a jedí chlebíčky.

 

 

 

 

 

Autorka je redaktorkou Českého rozhlasu Vltava.


autor / Alena Zemančíková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Baba za přepážkou / Alena Zemančíková > NP č.394 > Ženská stránka Čeho se bojí ti, kdo nechtějí zaměstnávat ženy nad padesát?   číst dále Inspirace popravou / Alena Zemančíková > NP č.458 > Ženská stránka Co vypovídá o společnosti, když se cestou ke svobodě stane vražda? A cestou k čemu potom je veřejný výkon trestu smrti? číst dále Zlé matky aneb Médea / Alena Zemančíková > NP č.397 > Ženská stránka Pod dojmem posledního, mimořádně otřesného případu, kdy matka na Svitavsku zavraždila své čtyři děti, se nabízí otázka, co vlastně společnost od matky očekává.   číst dále Možnost znemožnit se / Alena Zemančíková > NP č.461 > Ženská stránka Právo na rovné šance bývá podmiňováno nutností přizpůsobit se tomu, kdo již šance má. Je to pak ale ještě rovnost? Proč tak zuřivě odmítáme jakékoli kvóty? A co nám připomíná bájná Pallas Athéna? číst dále Kalich a meč / Alena Zemančíková > NP č.431 > Ženská stránka Ženy za volanty rychlých aut či muži, kteří pečlivě dbají o svůj vzhled. Bortící se zažité představy o mužské a ženské roli bývají oblíbeným argumentem v diskusích o rovnosti pohlaví. Čím jsou tyto vztahy naplněny? číst dále Spása a zkáza / Alena Zemančíková > NP č.443 > Ženská stránka Trávím část prázdnin v městečku, kde můžu pozorovat rodiny s dětmi na dovolené. Co nám ale zejména o tradičních rodinách může říct divadlo? číst dále Hrozbám navzdory / Alena Zemančíková > NP č.478 > Ženská stránka O sporu bystrého ducha, nadaného láskou k bližnímu, s mocenskými i jinými donucovacími prostředky... číst dále Otázka vkusu / Alena Zemančíková > NP č.448 > Ženská stránka Co člověk, to jiný pohled, dí známé klišé. Jaký obraz světa maluje povýšený snobismus, který má znalost zdejší společnosti zprostředkovanou přes satelit a televizní obrazovku číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv