NP č.424 > Téma číslaNa Brno dobrýJakub Holzer

Ještě nedávno jste se na náměstí Svobody mohli ocitnout zcela sami a zděsit se, jestli jste náhodou nepřeslechli hlášení o atomovém výbuchu. To však jen studenti odjeli k mámám. Ospalé Brno se ale pomalu probouzí.

Toto léto bylo nejrušnějším, jaké místní pamatují, a to nejen v kavárnách, které se tu najednou vylouply jak pihy po víkendu u Príglu. Na jejich oblíbených místech jsem se sešel s těmi, kterým Brno není ukradené. Jak se jim daří, co o něm soudí a co je spojuje?

 

Martin Bernátek, kavárna Tři ocásci
Před dvěma lety musely příspěvkové organizace města Brna náhle snížit své rozpočty o pětinu a ředitel Národního divadla Brno plánoval rozpustit operu. Město navíc pokoutně chystalo nový koncept rozvoje kultury. Teatrolog Martin se svými přáteli uznal, že je čas nastartovat iniciativu Brno kulturní.
Martin vysvětluje, že celková výše prostředků na brněnskou kulturu není malá. Nešťastný je systém přerozdělování. Politické vedení města hlásá, že kulturu zajišťuje především jeho deset příspěvkových organizací. Jenže ty spolykají přes 90% veškerých peněz a ostatních několik set nezávislých umělců se bez většího posuzování kvality jejich projektů podělí o granty – zbylých několik procent (cca 11 mil. Kč). Na každého tak připadne pár tisíc. A aby toho ne
bylo málo, z grantů, o které musí žádat každý rok znovu, není dovoleno vyplácet honoráře. Brno kulturní chce spolupracovat s politiky. S radnicí vyjednali vznik koordinační skupiny, složené ze zástupců příspěvkových organizací, nezávislé kultury, magistrátu i politiků, která letos navrhla rozumnější dotační systém. Hlasování zastupitelů se už ale podruhé odložilo. Zdejší festival s oblíbenými mohutnými ohňo- stroji brno, město uprostřed evropy by se tak podle Martina měl přejmenovat na brno, město uprostřed brna.

 

Echt brňák:

Jeden pól je Roman Onderka, který stále opakuje: su brňák, ale nikdo neví, co to je.Druhý pól je Matěj Hollan.

 

Brněnská mimořádnost:

Noční rozjezdy – autobusová obdoba nočních linek. Zdejší radnice, která nechává své třísouborové Národní divadlo Brno už rok bez ředitele. A také Malé divadlo kjogenu uvádějící tradiční japonské frašky česky.

 

Co smýšlí průměrný brňák o brnu?

Že žije v městě s potenciálem. Už ale nepřemýšlí, jak jej využít.

 

Alica Heráková a Eva Gerych, café Atlas
Psycholog Pavel Strašák – bydlící na Cejlu, alias Bronxu, oblasti soustředící romské obyvatele – přemýšlel, jak rozpustit brněnské předsudky o nebezpečném ghettu. Inicioval Ghettofest, jednodenní hudební festival, nenucené setkání všech Brňanů, konající se přímo na Cejlu. Letošní druhý ročník se rozšířil o divadlo, tanec a další. Jeho organizátorky Alica (na Cejlu také bydlí) a Eva jsou spokojené. Přestože podpora od města (i ta nefinanční) by mohla být o řád větší, reakce návštěvníků a především rom- ských dětí, byly nad očekávání a posun v myš- lení návštěvníků byl až viditelný. Alica s Evou by proto příště chtěly zapojovat místní Romy i zbylé Brňany co nejvíce.
Sám Cejl (lukrativní oblast v centru) se ovšem mění. Město privatizuje i renovuje zdejší domy a nejchudší Romové odcházejí pryč. Ale i magistrát se částečně snaží zachovat charakter výjimečného místa: jím rekonstruované domy zahrnují jak luxusní, tak sociální byty. Kartami 
jistě zamíchá i plánované Kreativní centrum, které má pojmout inkubátor kreativců, umělecké prostory, školku či neziskovky.po

 

Jak se pozná brňák?

Neví, jak se jinak řekne šalinkarta.

 

Brněnská mimořádnost:

Hra Cvrček v Galeryji (sic!) a návazné zastávky Vlhká, Masná, Úzká.

 

Brněnské moudro:

neboj! od streetartisty Tima.

 

Bára Antonová, Standa Biler, Honza Pospíšil, Honza Boček, kavárna Spolek
Tuto partu asi znáte, ale možná působí přeci jen daleko: v roce 2010 se radnice rozhodla posílit brněnskou identitu tupým sloganem za tři čtvrtě milionu: „Žít Brno”. V registraci internetové domény ji ale předběhl Michal Kašpárek, který po roce radniční nečinnosti sezval místní, jejichž aktivity oživit Brno porůznu uvázly ve sporech s jalovým vedením měst,, a tito začali zitbrno.cz plnit trefnou protiradniční satirou. Jejich nevybíravé zásahy do černého vzbudily nebývalý ohlas. Brno se stalo bezKoncepčním Krnem, lidé souhlasně přelepovali značky u silnic a nabyli dojmu, že i oni mohou něco změnit. nikým nevolení Žít brno našli geniální recept, jak přitáhnout davovou pozornost k místním kauzám (viz youtube: „Žít Brno od pasu dolů”). Od stolu mávají sympaťáci kolem třicítky – Standa, dva Honzové a o generaci starší paní Bára – část z družiny, která v seriózní oslovování politiků nevěří. „No comment“? – není problém, Žít Brno si rozhovor vymyslí. Jsou ironičtí, ale pravdiví. Své zdroje nemusí zveřejňovat. I proto je snáze oslovují lidé, kteří v krocích města objeví „špínu“, ale neví, jak s tím naložit.
Jejich dopad je nepochybný, přesto neměřitelný. Tolikrát zesměšněná radnice ale po jejich políčcích polevuje nebo aspoň mlčí. Pražští politici rozhodují s mafií, ti naši jsou jenom hloupí, říkají Žít Brno. Milovník ohňostrojů, primátor Onderka se tváří, že je nezná, ale ve skutečnosti se v největším maloměstě znají všichni a je to výhoda: když tu někomu hodíte klacek pod nohy, hned se vám vrátí.
Žít Brno nejsou jen Jánošíci od klávesnice. Pořádali setkání aktivistů „Bořit a ničit“, během happeningu vytyčovali „nové“ Jižní centrum (nevyužitý neuralgický bod města
mezi teskem, autobazarem a cirkusovým stanem), skrze „Šalina leaks” vyzývali magistrátní zaměstnance k vynášení nepravostí, jako odpověď na Kartu Brňana vydávají (funkční) Kartu Krňana... Každý druhý Brňan vám podle nich doporučí vilu Tugendhat, kde nikdy nebyl, zmíní se o funkcionalismu, který nerozpozná a bude zrazovat před návštěvou Bronxu, kudy nikdy neprošel (statistiky zde vykazují menší zločinnost než v jiných částech města). Brněnští bohémové už prý vymřeli, jen vzdáleně je připomínají zvětrávající štamgasti v kavárně Švanda. Pověstnou brněnskou auru nepocho- pitelnosti šíří sami Brňané a ta se jim vrací jako bumerang. Ovšem zde pozor! – nic se prý nevyrovná nedaleké obci Adamov, černému svědomí brna, kam Žít Brno organizují výlety. Tento urbanistický a historický omyl tvoří dva prudké, paneláky lemované svahy svírající oplocený areál Zbrojovky, jenž ukrývá zámek. Adamované nenávidí Havla, hážou šipky a fandí béčku hokejové Komety, která hraje na řece, co nezamrzá.

 

Co se říká o brně a je to pravda?

Kromě toho, že mluvíme hantecem, tak všechno.

 

Echt brňák:

Roman Onderka. Milej, trochu trouba. Chtěl by být lepší, ale už narazil na svůj strop a naráží na něj opakovaně.
Mirek Donutil, který tu posbíral pár historek, jak někdo spadl na Provázku, a odjel to vykládat do Prahy. Pro Brno typické.

 

Brněnská mimořádnost:

Kdo přijede na hodinu, odjede za tři dny. Říkáme tomu „Černá díra“. Populární jsou ohňostroje v mlze.

 

Rostislav Koryčánek, kavárna Podobrazy

Zakladatel časopisu era 21 a bývalý šéf zdejšího Domu umění přijíždí na kole a srdečně nabízí tykání. Je autorem brněnského architektonického manuálu (bam), který by měl místním pomoci lépe se identifikovat s vlastním městem a turistům ukázat i jiné stavby než vilu na kopci. Rosťa je sám provází městem a dle jejich reakcí se záměr daří. Plánů měl více, ale město jeho přínos nevidělo. V kulturní obci respektovaný kunsthistorik začal být dokonce nepohodlným a v dalším výběrovém řízení na

post ředitele Domu umění skončil druhý. To mu ale nebrání, aby plánoval pokračování manuálu a pracoval na dalších projektech.
Podle Rosti má Brno potenciál být skvělým městem – stačí „jen“ změnit myšlení. Věří, že se to už daří se současnou mladou generací, která vycestovala do světa a zpět přiváží inspiraci. A pokud bude občanská společnost stále odvážnější (chválí místní subverzní hybatele), svůj stín překročí snad i ti, bez kterých to nejde: úředníci a politici.

Brno už není baštou průmyslu, ale město univerzit, výzkumu i kultury a mělo by se tomu přizpůsobit, říká Rosťa. Místo toho tu třeba cyklisté nesmí přes den do centra, aby neohrozili chodce, a Rosťa přidává výmluvnou historku, jak brněnský zastupitel za KSČM najížděl autem do členů brněnské cykloguerilly, kteří záměrně blokovali jeho parkovací místo před radnicí. Kolařů je ale už tolik, že se nedají ignorovat, což dokázala i čtvrteční tisícihlavá cyklojízda Nakoleon. Primátor Onderka jim raději poslal pozdrav.

 

Echt brňák:

Petr Minařík a Karel Škrabal, který žije v Praze.

 

Brněnské moudro:

„byla to dost velká piča i na brno.“ (z básně K. Škrabala).

 

Brněnská mimořádnost:

Tramvaje proplouvající mezi lidmi na Masary- kově ulici a vazba místních na Prígl.

Předobrazem Kafkova Zámku klidně mohl být Špilberk. Přejme proto Brňanům, aby vydrželi tepat do hluchoněmé radnice tak dlouho, až z Krna opět vytepou Brno cyklistů, umělců, vědců, kreativců zdravících se s Romy a vlaků, které budou vědět, kde zastavit, město, ve kterém se bude dobře žít. Zdarec děcka!

 

 

 

Názory dalších brňanů najdete na webu.


autor / Jakub Holzer VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Psaní do vody / Jakub Holzer > NP č.426 > Rozhovor Alespoň některé z jeho veršů si vybaví skoro každý obyvatel brna. S graffiti umělcem Timem jsme si povídali o strachu z agrese, potřebě protestovat tam, kde už vtip nestačí, i o vytahování starých pneumatik z potoka. číst dále Nechte růst špendlíky / Jakub Holzer, Jiří Ptáček > NP č.413 > Rozhovor Jeho vršovický ateliér jako by obývalo mnoho pohádkových postav, které tu po sobě zanechaly bizarní artefakty a fragmenty tajuplného záměru. František Skála zde již šestnáct let vytváří svět, který odráží jeho duši víc než ten za okny. číst dále Tenkrát na Liosu / Jakub Holzer > NP č.402 > Téma čísla Nudíte se? Nepořizujte si medvídka mývala, ale zahrádku na Libeňském ostrově! Stačí trpělivě vyčkat na přidělení pozemku a hurá do holinek! Věci na sebe jistě nenechají dlouho čekat. Ještě než zasadíte první rajčata, bude z vás protřelý občanský aktivista. Ale žádné otálení, zájem je veliký.   číst dále Veřejní přátelé / Jakub Holzer > NP č.405 > Reportáž O předsudcích, sňatcích z rozumu a o tom, jakou cenu má svoboda pro ty, kteří se jí stále odmítají vzdát.   číst dále Když jen zábava nestačí / Jakub Holzer > NP č.416 > Reportáž Nedávných studentských oslav v Praze se po dlouhé době opět ujali studenti. Co je k tomu vedlo? Vydařily se? A je v plánu pokračování? číst dále Kdopak by se smrti bál / Jakub Holzer > NP č.403 > Referát Bojíte se smrti? Buďte v klidu, báli se jí i velcí Řekové. Přesto jí ale dokázali porozumět a nakonec přijmout mnohem snáze než dnes my.   číst dále A přece se tyčí / Jakub Holzer > NP č.421 > Téma čísla Rada hlavního města v březnu schválila úmysl obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Možná už příští rok tak budou udivení turisté rozesílat nové pohlednice, protestantům se udělá nevolno a většině národa to bude jedno. číst dále Moje / Jakub Holzer > NP č.424 > Pošli to dál Jsem bez obav. Jakpak by také ne, v dnešním světě, kde je všechno moje – moje taxi, moje lékárna, moje odměny v mojí bance, moje jsou dokonce i šminky netestované na zvířatech. Naštěstí i zprostředkovatelé telekomunikačních služeb nezůstávají pozadu a touží být moji. číst dále
celý archiv