NP č.412 > Pošli to dálBydlet nebo noclehatTomáš Havlín

Stačí chodit po ulicích a vidět, že byty jsou, a přitom okruh lidí, ohrožených v Česku bezdomovectvím, se stále zvětšuje. Teď už i úřední zprávy předvídají, že bezdomovců bude víc a víc - odpověď státu ale zůstává mlhavá. Předvídá krizi, nebo jen předjímá jinou strategii?

Že byznys s chudobou utěšeně kvete, je dnes již obvyklou zprávou mnoha deníků a magazínů. Romské rodiny v tzv. vyloučených lokalitách se dostávají do komerčních ubytoven, kde platí horentní sumy za holé kamrlíky, u kterých je „vybydlení“ spíše výchozí stav. Komerční ubytovna je protějškem pavlačáku na periferii 19. století. Jenom o práci lidí už nikdo nemá zájem a ubytovací řád je snad ještě přísnější.
Na těchto odsunech se prostřednictvím dávek na bydlení podílí také stát, který odkláněním peněz z rukou chudých krmí účty majitelů ubytoven. Extrémně drahá chudoba se jeví jako iracionální paradox, ale taková je skutečnost. Jistě jde říct, že stát zde tahá na záchrannou brzdu a topícím se háže lano. Jenže věc se dá podat i jinak. Jako už tolikrát se ukazuje: Vybranou skupinu lidí je lépe trestat, i kdybychom tím měli poškodit své zájmy. I kdybychom se měli stát zvěří...
Potíž vyjde najevo, když se z rasového sportu stane širší společenské téma. Od začátku letošního roku začala platit plná deregulace nájemného také ve všech krajských městech včetně Prahy, a to se neobejde bez následků. Zatímco tržní nájmy prý mírně klesly, ceny dosud regulovaného nájemného vzrostly v některých oblastech až několikanásobně.
Silně zasažení jsou senioři, kteří si vzrůstající nájmy nemohou ze svých důchodů dovolit. „Kloučku, jak se máš, co děláš,“ píše mi i moje teta, která se po životě stráveném v Praze na Žižkově musela po výrazném zvýšení nájmu odstěhovat do promrzlého venkovského exilu.
Deregulace prý sice ukázala, že bytů je dost - ukázala ale také, že dost je i těch, kteří si je nemohou dovolit. I pro ně bude celá věc ještě těžší, až začátkem příštího roku začne platit nový občanský zákoník. Ten výrazně sníží právní ochranu nájemníků. Třeba tím, že zruší institut náhradního bydlení nebo zkrátí výpovědní lhůty. Vláda ještě odolala pokušení proškrtat dávky na bydlení. Jenže nový občanský zákoník může vyrobit novou vlnu bezdomovců i bez toho.
Odborníci, neziskové organizace a další zúčastnění volají v této souvislosti po systémovém řešení. Také ministerstvo práce a sociálních věcí si zřejmě uvědomuje blízkost katastrofy. Ve své letošní analýze říká: „Nastala doba, kdy je nezbytné prakticky, tedy i legislativně, uchopit problém bydlení sociálně ohrožených skupin.“
Ministerstvo se ale nechce vydat cestou zákona o sociálním bydlení, jak navrhují neziskové organizace nebo třeba Rada seniorů ČR. Místo vytvoření rámce a posílení sociálního bydlení, které funguje v republice zatím nahodile a v torzech, se soustřeďuje na přípravu nového institutu „bytové nouze“. Jeho zvláštní vlastností necelý rok před zhmotněním občanského zákoníku je, že nikdo neví, čím přesně by měl být. Bude se týkat například zmíněných seniorů? Nebo jen rodin s nezaopatřenými dětmi? Analýza MPSV ujišťuje: nikdo sítem nepropadne docela, přinejhorším zajistíme noclehárnu.
Možná, že stojíme u zrodu nového typu bydlení. Na některých pracovištích už to dnes funguje tak, že zaměstnanec nemá vlastní stůl, ale pokaždé, když jde do práce, si musí jeden zabookovat. Proč by nemohlo něco takového platit i na poli bydlení? Člověk by pak přes den sháněl peníze, aby si večer mohl zavolat, zda pro něj mají volný nocleh - samozřejmě placený. Prodejci Nového Prostoru by si pro takový svět mohli zřídit kvalifikované a prosperující poradenství.


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv