NP č.402 > Téma číslaTenkrát na LiosuJakub Holzer

Nudíte se? Nepořizujte si medvídka mývala, ale zahrádku na Libeňském ostrově! Stačí trpělivě vyčkat na přidělení pozemku a hurá do holinek! Věci na sebe jistě nenechají dlouho čekat. Ještě než zasadíte první rajčata, bude z vás protřelý občanský aktivista. Ale žádné otálení, zájem je veliký.

 

„Víte, já jsem tu už čtyřiašedesát let a nikam nepůjdu,“ říká rázná libeňská ostrovanka Věra Havlová. Není divu, k místu, které zvelebovali už její prarodiče, ji vážou celoživotní vzpomínky včetně těch, kdy po povodních „svůj“ ostrov bránila proti vjezdu „uklízející“ těžké techniky doslova vlastním tělem. Karty jsou přitom na první pohled rozdané jasně. Zmíněné pozemky, na kterých stojí dvě nejstarší zahrádkářské osady v Čechách (základní organizace č. 46 a 47 Českého zahrádkářského svazu), vlastní město a zahrádkářům je pronajímá. Nyní však za velice svérázných podmínek, které činí jejich budoucnost značně nejistou.

 

Samá voda

Za komunismu byl klid. Zahrádkaření – pro režim neškodná činnost, pro lidi jedna z mála možností seberealizace – bylo v podstatě podporováno. Po revoluci se ovšem mnoho osad včetně obou libeňských stalo horkou půdou, pro kterou by různí filutové rádi našli lepší využití než rýpání podivínů v hlíně. Od té doby jsou jejich obyvatelé nedobrovolnými aktéry ve hře, jejíž scénář se mění častěji než sestava pražské radnice.

V územním plánu z roku 1999 osady spadaly do relativně bezpečné kategorie „zahrádky a zahrádkové osady“. Zásadní zlom však přišel až s povodněmi v roce 2002. Tisíciletá voda nebyla jen neštěstím pro osadníky, z nichž část se už nikdy nevrátila, neboť neměla sílu zahrádky opravit, ale i vodou na mlýn jejich odpůrcům, doufajícím, že zahrádkáři zlomení povodněmi budou klást menší odpor. Fakt, že se osady nacházejí v záplavové zóně, se stal odůvodněním výpovědi z nájmu a celá oblast byla přeznačena na poněkud tvárnější kategorii „zeleň městská a krajinná“. Mnozí v tom spatřovali jen mezistupeň před další změnou na území určené k zástavbě. Nebyli daleko od pravdy, jak ukazuje aktuální vyjádření Prahy 8: „Část těchto zelených ploch svým charakterem zástavbu umožňuje a také je zde plánovaná.“

 

Čaj rum bém

V listopadu 2002 se sice vedení města obměnilo, ale jakékoliv naděje na změnu k lepšímu ihned vzaly za své. Územní rozvoj Prahy dostal na starost kontroverzní Jan Bürgermeister, náměstek primátora Béma. „Říkal, jak bude o nedělích vycházet s rodinou ze svého bytu v Pařížské a projde Karlínem až do parku na našem ostrově, kde si udělají piknik,“ vzpomíná paní Havlová. Zamýšlená likvidace osad vyvolala vlnu nevole a nepohodlný národ zahrádkářů vyrazil s peticemi na radnici. Vedení ale všechny snahy o komunikaci ignorovalo. Na jedné demonstraci, končící na ostrově, nakonec přislíbili Bürgermeister a tehdejší protizahrádkářský starosta Prahy 8 Josef Nosek svou účast. „Tvrdili, že vědí, kde to je, a přitom jeli na Špičku do bramborárny,“ směje se paní Havlová a dodává: „Bürgermeistera jsem pak potkala v knihovně, chytla jsem ho za rameno a povídám: Co nám to tady vyvádíš? Tak přestal.“

Zahrádkářům se aktivita částečně vyplatila. Výpověď se podařilo zvrátit, jenže novou smlouvu s nimi magistrát dodnes nepodepsal, ačkoli nájemné vybírá dál. V roce 2006 to ostrované zkusili jinak: na vlastní náklady vypracovali Projekt za zachování přírodního a kulturního bohatství Libeňského ostrova – opět bez odezvy. „Poslali jsme jej na odbor územního plánu, ale paní Cvetlerová se ani neobtěžovala odpovědět, že projekt hodila do koše. Bém neodpověděl ani na petici stovek občanů atd. To je nedodržení zákonů,“ píše Božena Petrová, předsedkyně občanského sdružení OSLO.

Dnešní oficiální stanovisko Prahy 8 i magistrátních odborů rozvoje a územního plánu je ale stále stejné: „Zahrádkářské kolonie nepovažujeme za prospěšnější než veřejně přístupné prostory.“ Zahrádkáři argumentují tím, že se městu o pozemky starají zadarmo a ještě platí nájem. Protistrana zase kontruje jejich neveřejností a nereprezentativností. Zrušit tedy jedinečné místo s pětaosmdesátiletou tradicí, kde přežívá vzácný komunitní způsob života? „Osady mají velký význam hlavně pro seniory, kterým město jinak příliš mnoho nekomerčních forem trávení času nenabízí, a také pro městské děti, které jsou stále více odtrženy od zážitků v přírodě,“ hodnotí Martin Skalský ze sdružení Arnika. Co tedy nastane, až město najde nezanedbatelnou částku na vybudování veřejného parku a následnou péči? A skutečně Praha tolik potřebuje další park? Nebo jde o něco úplně jiného?

 

Škatulata, hejbejte se

V roce 2009 předložilo Bémovo vedení pražského magistrátu nový územní plán. Tzv. Koncept09, sestavovaný s přátelskými radami „mazánka“ Janouška, je korupcí prolezlý projekt, ke kterému ze strany veřejnosti přišlo rekordních 16 000 připomínek. Se zahrádkáři na lukrativních pozemcích se samozřejmě nepočítalo.

„Zlepšení naší situace nečekáme, vždyť Nosek tam zůstal,“ komentuje paní Havlová výskyt figur z Bémova období i v nástupnickém týmu primátora Svobody. Nicméně prvním náměstkem a radním pro územní rozvoj se stal neokoukaný Tomáš Hudeček, jehož první kroky působily revolučně. Založil Metropolitní ozvučnou desku (MOZD), nezávislé uskupení odborníků, které má městu ve věci územního plánu oponovat a radit. Dále zadal přepracovat Bémův Koncept09, který pod nynějším názvem Metropolitní územní plán slibuje konec korupce v územním plánování a maximální transparentnost. „No nevím, to už bylo za Béma snadnější tam něco vyhledat,“ hodnotí webové stránky k plánu Blanka Hrudková z výboru libeňských zahrádek. Před Hudečkovým postupem pak důrazně varuje zelený Petr Štěpánek, který tvrdí, že do roku 2015 (jak požaduje platný zákon) je nemožné nový plán realizovat a Praha bez územního plánu se tak cíleně stane „snem všech developerů, kde rozhodují pouze stavební úřady.“

Růžové brýle nenosí ani nejmenovaný zdroj z magistrátu, který nabídl Novému Prostoru informace ze zákulisí. Podle jeho domněnek „sice asi došlo k oddělení od bémovských struktur, ale velmi rychle se zrodily nové – úzká parta architektů a známých pana náměstka (Hudečka).“ Chystané změny v Hudečkově územním plánu (zmenšení měřítka nebo zavedení pouze čtyř vágních kategorií území) a nebývalé posílení moci stavebních úřadů budou mít podle našeho zdroje zcela opačný efekt, než jaký je hlásán – konec jakékoli ochranné regulace a znásobení vlivu zájmových skupin. Metropolitní ozvučná deska má působit jen na oko, pro zdání otevřenosti a na nic nebude mít žádný vliv. To ostatně některým jejím členům došlo hned po prvním sezení, byť jsou rádi alespoň za prostor pro názory – jak ukazuje blog člena desky Martina Skalského.

Na podobě Metropolotitního územního plánu už zatím tiše pracuje tým architekta Romana Kouckého (jmenovaného Hudečkem), vedoucího vlastního studia v Praze (!), který tak dostal obrovskou moc modelovat ji k obrazu svému. Nejmenovaný zdroj potvrzuje, že Kouckého plán je záměrně „držen a dělán jako veliké tajemství a je pravděpodobně v rozporu s legislativou. Bude představen až jako celkem hotový návrh, bez větší možnosti veřejnosti ovlivnit jeho celkovou koncepci, přinášející nebezpečné změny v plánování.“ Koucký v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas narovinu přiznal, že je pro zrušení pojmu „zeleň“ v urbanismu. Čtyři budoucí kategorie proto asi budou jen: krajina ( jediná nezastavitelná), obytná území, výroba a rekreace. A právě do ohebné „rekreace“ spadnou zahrádky. „Co se týče Libeňského ostrova, stačí se podívat do Kbel, kde bývala velká kolonie – byla zrušena a vznikl Centrální park Kbely obklopený novou výstavbou. Park tak slouží jako zelená kulisa developerskému projektu s účelem zatraktivnit ho a zvýšit tím jeho cenu,“ dodává náš zdroj. Když jsme Útvaru rozvoje hlavního města Prahy, kde nyní Koucký pracuje, zaslali dotaz, do jaké kategorie budou začleněny zahrádky, přišla nám tato odpověď: „Metropolitní územní plán bude teprve zpracován, tudíž v současné době není možné říci, do jakých ploch budou zahrádkové osady v jeho rámci zařazeny.“ Monstrózní projekt Libeňské doky zahrnující rezidence, business park a kotvení pro lodě místních už se přitom čile staví...

 

Zvířátka a libeňští

„Je tu pan Netopýr,“ hlásí paní Havlová a paní Hrudková upřesňuje, že jde o biologa Jaroše, který na ostrově právě provádí monitoring netopýrů velkých. Přítomnost nějakého chráněného druhu by totiž mohla značně ztížit možnost potenciálních stavebních zásahů. Mimo netopýrů tu žijí i raci, nutrie, vydry nebo ledňáčci. Kdo ví, třeba právě oni nakonec agilní ostrovany zachrání.

Motto libeňských zahrádkářů zní nekompromisně: „Přežili jsme Němce, komunisty, přežijeme i magistrát hl. m. Prahy!“ Přes vrátka se loučí Věra Burdová, dcera paní Havlové: „A napište tam, že 8. září zveme každého na naše Posvícení. Letos máme téma western, budem s mámou v saloonu. Tak se přijďte podívat, jak tu žijeme. Už pětaosmdesát let!“

 

Autor je spolupracovník redakce.

 


autor / Jakub Holzer VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Na Brno dobrý / Jakub Holzer > NP č.424 > Téma čísla Ještě nedávno jste se na náměstí Svobody mohli ocitnout zcela sami a zděsit se, jestli jste náhodou nepřeslechli hlášení o atomovém výbuchu. To však jen studenti odjeli k mámám. Ospalé Brno se ale pomalu probouzí. číst dále Psaní do vody / Jakub Holzer > NP č.426 > Rozhovor Alespoň některé z jeho veršů si vybaví skoro každý obyvatel brna. S graffiti umělcem Timem jsme si povídali o strachu z agrese, potřebě protestovat tam, kde už vtip nestačí, i o vytahování starých pneumatik z potoka. číst dále Nechte růst špendlíky / Jakub Holzer, Jiří Ptáček > NP č.413 > Rozhovor Jeho vršovický ateliér jako by obývalo mnoho pohádkových postav, které tu po sobě zanechaly bizarní artefakty a fragmenty tajuplného záměru. František Skála zde již šestnáct let vytváří svět, který odráží jeho duši víc než ten za okny. číst dále Veřejní přátelé / Jakub Holzer > NP č.405 > Reportáž O předsudcích, sňatcích z rozumu a o tom, jakou cenu má svoboda pro ty, kteří se jí stále odmítají vzdát.   číst dále Když jen zábava nestačí / Jakub Holzer > NP č.416 > Reportáž Nedávných studentských oslav v Praze se po dlouhé době opět ujali studenti. Co je k tomu vedlo? Vydařily se? A je v plánu pokračování? číst dále Kdopak by se smrti bál / Jakub Holzer > NP č.403 > Referát Bojíte se smrti? Buďte v klidu, báli se jí i velcí Řekové. Přesto jí ale dokázali porozumět a nakonec přijmout mnohem snáze než dnes my.   číst dále A přece se tyčí / Jakub Holzer > NP č.421 > Téma čísla Rada hlavního města v březnu schválila úmysl obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Možná už příští rok tak budou udivení turisté rozesílat nové pohlednice, protestantům se udělá nevolno a většině národa to bude jedno. číst dále Moje / Jakub Holzer > NP č.424 > Pošli to dál Jsem bez obav. Jakpak by také ne, v dnešním světě, kde je všechno moje – moje taxi, moje lékárna, moje odměny v mojí bance, moje jsou dokonce i šminky netestované na zvířatech. Naštěstí i zprostředkovatelé telekomunikačních služeb nezůstávají pozadu a touží být moji. číst dále
celý archiv