NP č.390 > Téma číslaNejsem Ali BabaMarkéta Vinkelhoferová

Kdo by neznal scénu z filmu Život Briana Monty Pythonů, v níž trhovec nutí nešťastníka na útěku před spravedlností smlouvat, protože se to tak patří? Naše cesty po arabském světě jako by tomu nasvědčovaly: dohadování o ceně se prý nevyhneme.

 

„Něco jste ztratili!“ – volá egyptský prodavač na kolemjdoucí turisty. Ti se poplašeně ohlížejí za sebe a obchodník dodává: „Váš úsměv.“ Tahle hláška spolehlivě (alespoň napoprvé) vyvolá pobavení. Lze ji slyšet na trzích v Káhiře, Luxoru nebo v letoviscích u Rudého moře. Kromě přilákání pozornosti ke krámku, který jsme už minuli, má za cíl ještě jednu věc: navodit uvolněnou atmosféru. Neexistuje totiž nic lepšího k uzavření dobrého obchodu. A oceňují to obě strany. Vždyť i turisté si chtějí svou dovolenou užít.

 

Je to jen hra

Poté co prodavač získá naši pozornost, přijde na řadu zboží. Obchodník nasadí cenu. Vy váháte, zda nabízený papyrus s faraonskými motivy opravdu chcete. Prodavač cenu mírně snižuje. Vám se na mysl vkrádá myšlenka, že to je přece hezká památka na sluncem prozářenou dovolenou a nabízíte cenu poloviční. Prodavač se začne tvářit nešťastně a trvá si na své ceně. Vy jdete o něco výš. Povzbuzený prodavač ze své laťky dále snižuje. Vy navyšujete, až se konečně potkáte na půl cesty a jste připraveni si plácnout. Obchod je uzavřen. S hřejivým pocitem si odnášíte ruličku papyru a vyšší hladinu adrenalinu.

Tento poněkud stereotypní průběh smlouvání je stále běžný na všech frekventovaných místech arabského světa. Turisté mají nezřídka na nákupy omezený čas a prodavači rádi přispívají k iluzi exotické atmosféry. Aby ne. Z platu za každodenní práci (krámky jsou otevřené téměř každý den v roce včetně postního měsíce ramadánu) je třeba uživit i několik desítek rodinných příslušníků. O těchto i dalších skutečnostech se však západní turista, který sem zavítá jen na pár dní, obvykle dozví málo.

 

Důstojná nabídka

Opíral se o zeď starého města jeruzalémského na Křížové cestě a pokuřoval před obchodem se suvenýry. Čas od času prošla výprava zpívajících poutníků nesoucích velký dřevěný kříž. Nevynechal jedinou příležitost oslovit ostatní skupinky turistů v kraťasech a s foťáky na krku. Autorka tohoto textu seděla na nedaleké proutěné židličce, usrkávala čaj s mátou a dlouhé chvíle svého známého jen tak pozorovala. Prodavač Abed si ke mně přisedl, až když nápor návštěvníků opadl: „Někteří nesmlouvají vůbec, třeba Němci nebo Američani. Ti zaplatí, co si řeknu. Ale vím, že lidi z východní Evropy nemají tolik peněz jako ti ze Západu. Nasazuju jim tedy nižší ceny.“ Aha! Proto všude tolik dotazů, odkud člověk pochází. Někteří prodavači navíc dokážou překvapit několika větami ve vaší rodné řeči. „Jak poznat férovou cenu?“ reaguje Abed na můj výraz plný otázek. „Obě strany mají být spokojeny. Při smlouvání nabídni tolik, kolik si můžeš dovolit zaplatit. Nejdi však příliš nízko. Nezapomeň, že prodavač si musí vydělat. Tvá nabídka má být důstojná. A trvej si na ní, laťku nezvyšuj.“

V Jeruzalémě mi známí prodavači suvenýrů po čase nasazovali automaticky dobré ceny, podobně jako to dělají místní mezi sebou. V krámcích anebo na trhu s jídlem se také dohadovat nedalo: tam se jako obyčejně obchodovalo s pevnými částkami. Šance znovu vyzkoušet smlouvání přišla až s cestou do Egypta, kde luxusní hotely kontrastují s chudobou většiny obyvatelstva a obchodníci se tu zdají být jedni z nejdrsnějších.

 

Věčné hledání

Prodírám se davem na káhirském trhu Chán al- -Chalílí v islámské části města, kde se tyčí jedny z nejstarších a nejkrásnějších staveb arabského světa. Mezi nimi se rozprostírá obrovské tržiště. Turisté se do něj obvykle ponoří jen na pár ulic. Vyberu si krámek s vodními dýmkami, kde právě nakupuje párek Francouzů. Prohlížím si malované skleněné nádoby a vyčkávám. Nikdy totiž není vhodné smlouvat před jinými zákazníky, aby člověk nekazil prodavači obchody.

Nastává čas nabídnout seriózní cenu za dýmku. Dohodneme se rychle. „Neříkají ti náhodou Ali Baba?“ mrkne na mne Egypťan při balení dýmky do papíru. Na chvíli zpytuji svědomí. Dobře vím, že při příliš nízké nabídce nechává obchodník zákazníka odejít s prázdnýma rukama, ale přece… V uších zní slova mého známého z Jeruzaléma. Byl můj odhad ceny opravdu důstojný? „Tady máš ještě dárek.“ Prodavač najednou přidává ozdobnou skleněnou lahvičku na vonný olej. Oddychnu si. Věc navíc totiž znamená, že jsme uzavřeli dobrý obchod.

Pro jednou se nákup povedl. Jak to ale dopadne příště? Člověk si nikdy nemůže být úplně jistý náležitou výší férové odměny. Nezbývá, než se při jejím věčném hledání snažit dozvědět o cílech našich výprav co možná nejvíc. Místní lidé pak poznají, když s nimi jednáte s respektem. Porozumění pro jejich situaci nám s určitostí usnadní přemýšlení o důstojné odměně. A stejně tak umožní pochopit, proč už rok vycházejí v tolika zemích Blízkého východu do ulic. Je to právě i kvůli nedostatku důstojnosti.

 


autor / Markéta Vinkelhoferová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Žijeme v zajímavých časech / Jaroslav Fiala, Ondřej Slačálek > NP č.390 > Rozhovor Slovinský filozof Slavoj Žižek je pro mnohé ukázkou toho, že levice dokáže být pohotová a sexy. Autor desítek knih, bývalý disident a dnes účastník radikálních demonstrací dokáže zaujmout. Položit mu v rozhovoru otázku často znamená říct si o kratší přednášku. Nad dopolední kávou došlo na Havla, sociální rozdíly i počítačové programátory.   číst dále V duši zákazníka / Alexandr Budka > NP č.390 > Téma čísla Svět obchodu je tvrdý a nic se v něm neponechává náhodě. Zákazníci jsou neustále podrobováni zkoumání, kterak je co nejefektivněji přimět k utrácení. Není tedy divu, že výzkum trhu je působištěm mnoha psychologů, sociologů a dalších, původně pomáhajících profesí, zběhlých do komerční sféry.   číst dále Sen o zlveněném štěstí / Andrea Novotná > NP č.390 > Téma čísla Někteří psychologové říkají, že pokud získáme zboží za nižší než původní cenu, prožijeme pocit uspokojení a výhry. Platí to ale i tehdy, když se ze slev stává systém – a z jejich využívání jedna z mála dostupných možností, jak se „mít líp“ anebo vůbec přečkat? Koho v takovém případě vlastně obehráváme?   číst dále Dva miliony za rok života / Alexandr Budka > NP č.390 > Pošli to dál Na kolik si ceníme rok svého života, je otázka velmi ožehavá.   číst dále
celý archiv