NP č.367 > Pošli to dálKdo je bez viny, nemusí se bát...Jaroslav Fiala

Už je na čase, aby tomu zatnuli tipec. Aktivity fanatických obhájců lidských práv v Izraeli by měly být rovnou zakázány. Proč? Izraelský parlament se totiž rozhodl založit zvláštní komisi, která bude prošetřovat aktivity nevládních organizací, monitorujících porušování lidských práv na okupovaném Západním břehu Jordánu.

 

Komise by se měla zajímat i o zdroje financování izraelských organizací jako je B´Tselem. Jenže takhle se stále chodí okolo horké kaše. Je totiž pravděpodobné, že aktivisté budou opovážlivě pokračovat dál.

Tahle sorta lidí vykonává svou činnost v souladu s prvním článkem Všeobecné deklarace lidských práv OSN, která říká, že „všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv“. Také drze věří tomu, že kritika vlády je nejen legitimním, ale dokonce základním prvkem demokracie. Navíc tvrdí, že veškeré informace o jejich financování jsou dostupné na jejich webech či ve finančních zprávách. Ale znáte to. Kdo ví, jak to je…

Také sbírají data o chování izraelských vojáků vůči palestinským civilistům. Ještě nikoho přitom nenapadlo, že by mohli představovat bezpečnostní hrozbu. Jako například Mossi Raz, bývalý poslanec, jenž stál na chodníku při protestu proti brutalitě, se kterou armáda zasahuje při pokojných demonstracích. Pan Raz příliš úzkostlivě dbal na dodržování lidských práv Palestinců, například ženy, která na konci roku 2010 zemřela na otravu slzným plynem při nenásilném protestu. Na tom samém místě byl proto zbit policií a zatčen.

Aktivisté jsou také dost zarputilí. Nestydí se sbírat podporu po celém světě, oslovují lidi přes internet, prosí o podporu na Facebooku a žádají, aby jejich podporovatelé psali izraelským velvyslancům. Zkrátka chtějí, aby se o porušování lidských práv vědělo, diskutovalo a aby se porušovat p

řestala. Ta troufalost! Takový projev neloajality! Pro demokracii je přece primární bezpečnost a ne nějaká lidská práva. Ostatně jestli si aktivisté myslí, že nic neprovedli, nemají se čeho bát. Jak pravil starý dobrý Joe McCarthy: „Jestliže se někdo odmítá přiznat, je to ten nejlepší důkaz, že vinen opravdu je.“

 


autor / Jaroslav Fiala VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Zlo, koště a bradavice / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.355 > Téma čísla Primitivové a rozvraceči versus normální a slušní lidé. Rozdělování společnosti na nesmiřitelné tábory obvykle provázelo hledání vnitřních nepřátel. Také současné hony na čarodějnice však mají své inkvizitory a oběti, jejichž role se mohou velmi rychle proměňovat.   číst dále O mostech mezi hudbou a lidmi / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.379 > Téma čísla Spojení hudby a nejmodernějších technologií může vyústit do vzniku pozoruhodných nástrojů, léčby těžkých nemocí i poznávání sebe sama. Americký skladatel Tod Machover se o to pokouší už řadu let v sepjetí s vírou v lidskou tvořivost a změnu k lepšímu.   číst dále Přestat být cizincem / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.342 > Rozhovor Může se Vietnamec stát někdy Čechem? Jak daleko může zajít islamofobie v Evropě? Mohou Češi pomoci řešit izraelsko-palestinský konflikt? Kudy vede hranice mezi nekritickou vstřícnosti a strachem z cizího? Rozhovor s politologem Pavlem Baršou.   číst dále Když chybí sny / Jiří Růžička, Jaroslav Fiala > NP č.425 > Dějiny přítomnosti Řekne-li se ostalgie, leckdo si vybaví nekritické vzpomínání na bývalý režim, anebo dokonce nebezpečí „ztráty paměti“ (té správné). Je tomu ale opravdu tak? O čem vypovídá obliba kultury z dob reálného socialismu? číst dále
celý archiv