NP č.341 > Kultura | HudbaKarneval v ulicíchKarel Veselý

Album Ay Ay Ay chilského producenta Matiase Aguayo přetéká pozitivní energií a jeho nakažlivé rytmy vrací do klubů životodárný soul. 

 

Na začátku všeho je smutná historie. Před několika lety vyhořel v Buenos Aires jeden místní klub, v jehož troskách zahynulo přes 140 lidí. Vláda v reakci vydala velmi přísná provozní nařízení, jež zcela zadusila místní klubovou scénu. Pro taneční komunitu to byla tragédie, nicméně s vtipným řešením jejího problému přišel hudební nomád Matias Aguayo, který v tu dobu ve městě bydlel. Slavný DJ a producent chilského původu postavil po vzoru jamajských praotců mobilní DJský soundsystém, který cestoval po Argentině a v ulicích měst pořádal guerillové taneční večírky pod jménem BumBumBox.

Místo funkcionalistických a chladných beatů módního klubového stylu minimal začal Aguayo hrát náhodným kolemjdoucím mixy žhavé latinskoamerické taneční hudby. Párty pod otevřeným nebem občas skončila zatčením, Aguayo ale v pozitivním ohlasu našel inspiraci pro svoje druhé studiové album Ay Ay Ay. Jeho bezmála šedesátiminutová stopáž do sebe koncentruje energii pouličního karnevalu.

 

MINIMAL NA MAXIMUM

Matias Aguayo patří mezi nejoriginálnější postavy současné klubové elektronické hudby. Jeho rodina prchla před Pinochetovým režimem do německého Kolína, kde malému Matiasov i učarovali Kraftwerk a rodící se taneční subkultura. Na konci devadesátých let se připojil k partičce hudebníků kolem labelu Kompakt, kde se utvořila skupina producentů vyznávající inovativní podoby taneční hudby.

Aguayův projekt Closer Music (společně s Dirke Leyersem) infikoval taneční beat y smyslným soulem a vliv y latinskoamer ické hudby, zcela neobvyklé ale bylo hlavně časté použití vokálu, který obyčejně v technu zůstává upozaděn. Aguayův hlas dostal velký prostor i na jeho sólovém debutu Are You Really Lost? a na aktuální desce se stává stěžejním bodem, kolem kterého se všechno točí.

Nejde ale ani tak o zpěv, jako spíše různé pazvuky, z nichž Aguayo montuje svoje beaty. Po vydání alba Are You Really Lost? v roce 2005 nebylo o chilském producentovi příliš slyšet. Přestřihl všechny vazby na Kolín a stal se skutečným hudebním nomádem s domovem po celém světě. Vloni se o slovo přihlásil výtečnými singly Minimal a Walter Neff.

V prvním jmenovaném se ostře vymezil proti klubovému podžánru minimal techno, který mimochodem jeho ranné nahrávky na značce Kompakt pomáhaly definovat. Sofistikovaný a chirurgicky chladný minimal popsal jako hudbu, která „nemá žádné koule, jen pumpuje a pumpuje“ a místo sterilního rytmu nabídl v obou singlech žhavé latinsko-americké rytmy. 

 

BEATY OD PUSY 

Aktuální deska Ay Ay Ay je všechno, jen ne sterilní. „Ústní“ beatbox, bručení, mlaskání a skandování je zde promícháno s tepajícími elektronickými zvuky a dotváří tak originální energický podklad, který spíše než z techna vychází ze stylů jako kolumbijská cumbia nebo brazilské forró.

Na první pohled z desky vystupuje óda na kolečkové brusle „rollerskate“, v níž Aguayo opakuje smyslnou mantru a úvodní „Menta Latte“, kde se mručení proměňuje v hybnou basovou linku. Jinak je ovšem deska poměrně homogenní a dodržuje pevnou estetickou linii rozverného pouličního kabaretu.

Aguayo je tak trochu Bobby McFerrin nebo Ladysmith Black Mambazo pro současnou klubovou generaci - strhující inovátor, který se nebojí stavět na síle lidského hlasu. A to v žánru, který je obyčejně spojován s odlidštěnými mechanickými rytmy. Aguayo tak i na nové desce pokračuje ve své misi, při níž chtěl do klubů plných zombií bez emocí vrátit soul a funk. S novým albem parádně uzavírá dekádu, v níž byl na klubové scéně vždy vepředu před ostatními, ať frčel jakýkoliv styl. Ay Ay Ay bude určitě patřit mezi nejlepší alba letošního roku na klubové scéně. I mimo ni.

 


autor / Karel Veselý VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Kladivo na pouliční umělce / Dalibor Zíta > NP č.341 > Reportáž Buskerská sezóna skončila. Praha ani zbytek země si toho téměř nevšimli. Hlavní město se sice rádo považuje za metropoli kultury, ale pokud je to alespoň částečně pravda, rozhodně mezi ní nepatří kultura provozovaná na ulici. číst dále Listopad 2009: Svoboda odmítnout / Jaroslav Fiala > NP č.341 > Pošli to dál Publicista Ferdinand Peroutka si zhruba před osmdesáti lety položil otázku „jací jsme“ a svou odpověď shrnul do stejnojmenné knihy. Kritizuje v ní některé obecné rysy Čechů. Ačkoli prý mají porozumění pro jiné kultury, dělá jim potíže žít vlastní ukotvený život. Jenže co dnes znamená ukotvenost?   číst dále Než přijdou bagry / Martin Skalský > NP č.341 > Téma čísla Má být Praha jako londýnská City s věžemi mrakodrapů? Nebo potřebuje velké administrativní centrum s letištěm jako Franfurkt? Měla by raději sázet na památky a turisty jako Benátky? Kolik potřebuje nových obchodních center? A kolik parků a příjemných veřejných prostranství? Odpoví na to nový územní plán. Výsledek je zatím nejistý.   číst dále Vyváženost musí bejt vy kluci pitomí! / Jan Stern > NP č.341 > Fejeton Milí švejkologové, jistě jste pochopili, kterýže citát ze slavného románu jsem to parafrázoval v titulku tohoto fejetonu a jistě jste si to užili. Vy, kteří neznáte Švejka nazpaměť a jste zmateni, jste vše zajisté pochopili z kontextu. Ale možná zatím nechápete, proč mluvím tentokrát zrovna o vyváženosti.   číst dále
celý archiv