NP č.425 > Kultura | LiteraturaMalý český popkulturní člověkOndřej Slačálek

Jednadvacet krátkých studií nabízí kaleidoskop průhledů do české populární kultury. Nečekejte ucelený obraz, spíš první sondy do lákavého tématu. Setkáte se s Večerní Prahou za minulého režimu, domácími hodinami i punkery.

Jak připomíná v předmluvě knihy Jiřina Šmejkalová, studia populární kultury v Česku dosud příliš nevzkvétala. Možná i proto, že hlavní inspirace pro toto zkoumání by čeští vědci našli především mezi autory, které by si vyděšeně přiřadili k levici. Kniha Populární kultura v českém prostoru pootevírá snad až příliš mnoho dveří – mnoho krátkých, jednotlivých studií, které spolu moc nesouvisejí. Vedle textů s rozsáhlejším záběrem (např. analýzy vzniku české populární kultury na přelomu 19. a 20. století nebo rozboru různých podob paměti ve veřejném prostoru posledních dvaceti let) nabízí i kapitoly detailní. Své téma rozhodně nevyčerpá, ani nepokryje, zato ale seznámí s různými možnostmi jeho uchopení.

 

S Patočkou na Hrušínského?
Stará známá figura „malého českého člověka“ má své opěvovatele i kritiky.To samé tak trochu platí i o populární kultuře – snadno se jí pohrdá, nesnadnose interpretuje. Kdo se jí vydá vykládat, snadno skončí jako ten, kdo se vydals kanónem na vrabce. Role nesmlouvavého kritika se ve sborníku zhostil především filozof Martin Škabraha. Se zbraněmi především z arzenálu filozofie Jana Patočky vytáhl proti filmu Vesničko má středisková. Patos, s nímž komedii vyčítá únik před velkými dějinami a bojem za svobodu, jindy suverénního esejistu poněkud sráží. Tady se najednou zdá, že proti normalizační popkultuře brojí do filozofického jazyka převedenými klišé. Na vztazích mezi postavami nenechá niť suchou, i do obyčejné zapírané nevěry se mu podaří zapojit pojmy jako život v pravdě. Nakonec se pochopitelně dozvíme, že středisková vesnička je xenofobní. Podobné interpretace jsou jistě možné, ale neodbytně vyvolávají otázku, jaký smysl má vyzývat populární kulturu na souboj, v němž je už dopředu jasné, že nemůže vyhrát. Ve střediskové vesničce zcela jistě nikdo nepodepsal Chartu 77. Na rozdíl od Martina Škabrahy se ale nedomnívám, že právě tato informace je klíčem k jejímu pochopení. Zdařileji se jeví sondy s menší ambicí, které nechtějí odsoudit, ale spíše pochopit. To jim nebrání přijít s pře- kvapivým a kritickým úhlem pohledu. Příkladem takového článku je kapitola Muriel Blaive, která citlivě zachycuje roli vzpomínky na minulost ve dvou odlišných sociálních prostředích. Jiným je text Suzanne Sklepek-Hatton, věnující se dobovým recenzím filmů Věry Chytilové a tomu, jak recenzenti i sama režisérka pracovali s hysterií.

 

Morální paniky po česku

I popkultura má, k překvapení mnohých, své neostré okraje. Alternativním subkulturám se věnuje poslední část knihy. Zde zaujmou dvě studie o morálních panikách – tedy bouřlivých reakcích společnosti na subkulturu. Je to Heřmanovského analýza mediálního zobrazování subkultury emo jako sebepoškozujících se psychopatů a analýza vztahu mládeže a násilí v osmdesátých letech Ondřeje Daniela. Zatímco Heřmanovský ukazuje morální paniku jako důsledek nepochopení subkultury, Daniel předvádí, jak právě morální panika vytváří „zakázané ovoce“ subkultury atraktivním. Doufejme, že podobných průhledů do populární kultury bude přibývat a že z nich časem vzejde i ucelenější kniha, mapující dějiny české populární kultury. Nakročeno je zatím slibně.

 

 ***

 

Ondřej Daniel, Tomáš Kavka, Jakub Machek a kol.: Populární kultura v českém prostoru, Praha, Karolinum 2013, 328 stran 

 


autor / Ondřej Slačálek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Vousaté strašidlo / Anastasie Molozina, Ondřej Slačálek > NP č.438 > Téma čísla Alexandr Dugin je dnes v západním tisku trochu za superstar. Stal se jí paradoxně díky těm, kdo na něm chtějí ukázat odpornost a nebezpečnost současného Ruska. Jeho jméno se zasvěceně zmiňuje na znamení, že novinář rozumí dnešnímu dění na východě. číst dále Čas začít, čas skončit / Zuzana Brodilová, Ondřej Slačálek > NP č.419 > Téma čísla Nenáviděnou rodičovskou větu najednou říkáme sami. Otcova gesta, kterým jsme se ještě nedávno smáli, zničehonic předvádějí naše vlastní ruce... Z moci, kterou minulost někdy přebírá nad přítomností, se tají dech. Platí to, co známe z vlastního života, také při setkání s nejbližší minulostí? A patří už ti, kteří zažili „devadesátky“ mezi pamětníky? číst dále Bez peněz, ale hrdý / Daniel Černý, Ondřej Slačálek > NP č.447 > Téma čísla Do odborů vstupoval Michal Valíček (36) s ideály, dnes je předsedou odborové organizace v továrně na jižní Moravě. Mluvili jsme spolu o tom, co dnes odbory zmůžou, i o tom, jak pohyblivá složka mzdy dokáže hýbat s lidmi. číst dále Zpátky na místo činu / Kristýna Brokešová, Ondřej Slačálek > NP č.407 > Reportáž Ostravské Přednádraží obletělo v srpnu stránky novin. Někteří Romové vzdorují vystěhování do ubytoven doposud. Místo, které brání a do něhož jsme se opakovaně vraceli, se ale mezitím proměnilo.   číst dále
celý archiv