NP č.400 > Téma číslaV ulicích na slepoSára Pokorná, Radovan Žvejkal

Jak vnímají ulice ti, kteří na nich tráví daleko více času, než my, pouzí chodci? Pro názory těch nejpovolanějších jsme se vydali „na blind“ do těch pražských.

 

U Anděla jsme vyzpovídali potulného muzikanta Viktora s jeho kamarády z Francie Tomem a Arthurem, kteří zde ještě za deště bavili srocené bezdomovce a vysloužili si tak od nich jedny polomáčenky. Pro peníze přece nehrajou, dodávali. Blízko Mariánského náměstí jsme pak zastihli traf ikantku Stáňu, kterou vylákalo ven sluníčko nebo možná spíš cigareta. Metař Václavského náměstí, Marek, lehce znejistělý náhlým přepadením lačných žurnalistů, nás odkázal na služebně starší kolegyni Janu a o kus dál, na náměstí Staroměstském, jsme mezi koňmi vyzpovídali vozku Adélu, právě čekající na další várku turistů. Tři pokusy dozvědět se něco od mužů zákona vyšly bohužel na prázdno.

 

Chybí na ulicích něco? Nebo dokonce přebývá?

Tom: Víc muzikantů a víc radosti! Viktor: Lidi pořád koukaj do země, nejsou moc vstřícný, ale turisti to kompenzujou. Navíc jsou policajti, kteří často zbytečně pruděj lidi.

Stáňa: Tak navíc jsou tam psí výkaly. Chybí víc zeleně. Turisti si stěžují i na označení, že se nevyznají, občas mám i pocit, že jsem informační středisko. Nepořádek je všude, to mě hrozně rozčiluje. Před desíti lety to bylo úplně jinak a teď je ze zlatý Prahy trochu hnědá Praha. Myslím, že periferie je daleko čistější než centrum Prahy.

Jana: Na ulicích nechybí nic. Akorát ta dlažba je občas rozbitá, lidi ji vytahujou a pak se tu válí. Jedině změnit dlažbu.

Adéla: Já nemám problém, akorát retardéry by tu nemusely bejt.

 

Odráží se určité události ve společnosti v náladě na ulicích?

Viktor: Spíš ne. Lidi jako takoví zůstávaj stejný ve vztahu k ostatním lidem. Jen když nejsou spokojený, tak to víc řeší mezi sebou.

Stáňa: Myslím, že je to jen chvilkové. Je to znát u vítěze, těch co slaví, třeba teď, když Španělé vyhráli Euro. U ostatních ale ne. Každej řeší nějaký problémy, kdo je dneska nemá? Lidi se neusmívají, ale zase rozumí humoru. Ale když si každej od rána řekne, že se chce usmívat, tak to jde.

Jana: Teď tu chodí hodně fanoušků, je to halas. Ale na lidech se nemění nic. Naopak si myslím, že feťáci a ti, co pijou, jsou na nás často hrubí, ale stačí jim pohrozit koštětem!

Adéla: Třeba když se zařve gól. Jinak z mého pohledu ze shora (z kočáru) každej někam jde, každej někam spěchá.

 

Změnily se nějak ulice od té doby, co po nich chodíte?

Viktor: Všude je víc reklam a nápisů, komerčních středisek, do kterých se všichni ženou za nákupama. Myslím, že to má dost velkej dopad na společnost, zvýšila se spotřeba jako taková. Jdi se třeba podívat do kontejneru za supermarketem, jak moc se toho vyhazuje.

Stáňa: Je tu neuvěřitelnej nepořádek, zvlášť Praha 7. Jana: Nebyla tu pěší zóna (Václavské náměstí).

Adéla: Přibylo turistů. Ulice jsou možná hůř průjezdný, je to horší a horší... asi je staví lidé, kteří ani neumí jezdit autem, třeba Vejvodova a Jilská, tam kdybyste nenajel na chodník, tak skončíte v baráku. (Redaktor: „Ty ulice jsou starší než auta.“) No s kočárem taky ne. Rozkopávaj to jednou tady, pak tam.

 

Čím je prostředí ulic specifické?

Tom: Většinu lidí jsem poznal právě na ulicích. Samozřejmě to jde i kdekoliv jinde, ale je to něco jinýho, speciálního. Lidi můžeš prostě pozorovat, mít s nima třeba jen minutovej rozhovor a zase jít. Dokonce i my jsme se potkali na ulici, na výletě ve Francii, padli jsme si do oka a teď jsme tady.

Stáňa: Potkávaj se tam lidi, můžou se seznámit. Ale záleží na jaký ulici a v jaký části.

Jana: Hlavně ta zeleň, můžeme se pod to schovat, stíní to. Líbí se mi tu ten květinový ostrůvek (opět Václavské náměstí). Adéla: Je určitě lepší být venku, v přírodě. Radši bych byla na poli, ale tam vám za to nikdo peníze nedá, dneska se platěj traktory a benzín. (Redaktor: Takže paradoxně ulice asi moc ráda nemáte?) No já moc nemám ráda lidi. Nikdo si nepomáhá, když za tím není zisk. Jsem zastáncem naturální směny.

 

Naučili vás ulice něco konkrétního?

Stáňa: Spíš jenom pozoruju lidi.

Jana: No naučila jsem se to, že kdo je ke mně slušnej, tak k tomu jsem taky slušná, a kdo je ke mně sprostej, tak k tomu jsem taky sprostá.

Adéla: Nevšímat si cizích lidí, mít ostré lokty, abych se vůbec prodrala. Naučila mě, jak jinak se k sobě chovat, než jak mě naučili naši.

 

Platí: čím čistější ulice, tím spořádanější občané?

Tom: Jo. Když vidíš nepořádek, řekneš si, že pár dalších odpadků už tomu neublíží. Ale když jsme byli v Norimberku, všude bylo tak čisto, že jsem si nedovolil odhodit ani vajgla. Típnul jsem ho o podrážku a hodil do koše.

Viktor: Myslím, že to zas až tak nesouvisí. Vzpomínám na karnevalu ve Španělsku, kde byly ulice plný odpadků skoro až do prvního patra, lidi se chovali hrozně, byli opilí jako zvířata. Ještě tu noc se všechno uklidilo, všude čisto a lidi se chovali pořád stejně.

Stáňa: Určitě to platí. Pak si lidi všímaj, i ostatním řeknou, aby nedělali nepořádek. Každej si to chrání, čím je zvyklejší na čistotu, tím víc si to chrání. Když je nepořádek, tak k tomu každej ještě něco dohodí.

Jana: No, některý lidi už se naučili, že když nás vidí, tak to hází do koše. Ale pořád nacházíme stříkačky a špuntíky od stříkaček.

Adéla: Já myslim, že ne, že je to jenom zametený pod koberec. Já myslim, že by každej měl ukázat svůj bordel. No, nikdo z nás se čistej nenarodil, co si budem povídat.

 

Zážitek z ulice, na který nezapomenete?

Tom: Každý setkání je zážitek. Tady v Praze je snad každej trochu opilej a to možná vytváří tu dobrou atmosféru.

Stáňa: Tady na tý lavičce byla ženská bez nohou a přišla mi do tabáku ráno po rukou. Dodneška jsem na ní nezapomněla, bylo to asi před rokem.

Jana: Chtěl mě tady jeden napadnout. Mám tu známý policajty, tak si od něj vyžádali hned doklady. (Redaktor: Určitě máte i nějakej příjemnej.) No málokdy příjemnej, voni jsou lidi většinou spíš takový agresivnější.

Adéla: Okradli mě, na to asi nikdy nezapomenu... málokdy na ulici potkáte někoho... a radši ani nechcete potkávat, aby vás zase nevokradli. Jakože kamarádi.

 


autor / Sára Pokorná VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Radovan Žvejkal VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv