NP č.323 > ReportážVšechny cesty vedou do AmazonieAndrea Novotná

Aula je zaplněná do posledního místa. Je slyšet angličtinu, španělštinu, portugalštinu
- různá část publika si podle toho nasazuje nebo naopak sundavá sluchátka s překladem.
Jsme v belému, jedenapůlmilionovém brazilském městě, v němž se právě zhruba
osmdesát tisíc lidí z celého světa účastní světového sociálního fóra.

Areály dvou místních univerzit se proměnily v místo setkávání odpůrců ekonomické globalizace. Ti se už od roku 2001 scházejí ve stejné době, kdy ve švýcarském Davosu probíhá Světové ekonomické fórum, v odlescích jehož prestiže se už léta slunívá i náš prezident. Akce oponuje fóru předních politiků a ekonomů už svým názvem: namísto podtržení ekonomiky jakožto nejdůležitějšího a vládnoucího prvku chtějí podtrhnout plnost a různorodost lidské společnosti. Namísto odhadování toho, co je možné v dnešním světě, chtějí, jak říká jejich ústřední heslo, vystoupit s názorem, že „jiný svět je možný“, že to, co bereme jako danost a nutnost, možná lze překonat. Ať už to je nadvláda peněz, nerovné vztahy mezi pohlavími nebo vyloučení globálních chudých ze spolurozhodování o budoucnosti světa.

 

BABYLÓN JINÉ GLOBALIZACE

Polonazí indiáni v šortkách s tradičními čelenkami. Americký literární teoretik proslulý knížkami o nových podobách moci a odporu proti ní. Indický myslitel v bílém plášti s bílými vlasy po ramena. Černošská feministka doprovázející plamennou řeč výraznými gesty. Brazilští bezzemci v reálu i na pohlednicích, které jejich hnutí zabírající nevyužívanou půdu prodává. Davy účastníků hledající ten který workshop anebo se prostě procházející mezi záplavou stánků s informačními materiály jednotlivých hnutí i s turistickými suvenýry v indiánském stylu. I to je Světové sociální fórum. Smyslem Fóra má být propojovat různé protestní aktivity s celkovou kritikou světového uspořádání. A tak zde brazilská aktivistka zaníceně přednáší zahraničním účastníkům o protestech proti stavbě přehrady, jinde spolu feministky plánují globální akci na rok 2010 a o svém boji o půdu mluví palestinští aktivisté. Tématem řady setkání v rámci fóra je ekonomická krize. Nejde se divit – zdaleka nejen podle shromážděných účastníků akce dávají současné problémy za pravdu kritice nespoutaného, neomezovaného a napříč světem cirkulujícího kapitálu vyvázaného z vazeb k jednotlivým místům, které přitom výrazně ovlivňuje. Kvůli problémům, které dnes mají globální finance, mluví i dosavadní liberálové o nutnosti nového přístupu, který často připomíná názory, s nimiž odpůrci globalizace přišli už před deseti lety. I to dodávalo různým účastníkům fóra jistou míru optimismu. Zaznívala ale i rezervovanost a skepse. Přece jen, heslo „jiný svět je možný“ vlaje nad různými demonstracemi a fóry už mnoho let – a svět je stále stejný. Účastníci také museli reflektovat svůj vlastní vztah k lokalitě – mnozí přijeli jako globální „revoluční turisté“ letadly, v Belému bydleli v hotelech a přes slumy s globálními chudými, o nichž mluvili ve svých projevech, projeli nanejvýš autobusem nebo taxíkem. Opravdoví chudí byli vyloučeni, aniž by to byl záměr, nejen z jednání politických elit, ale i z fóra, které má představovat alternativu. „Sociální fórum je akcí, kde se sice mluví o chudých, ale ve skutečnosti představujeme střední třídu,“ říká v diskuzi jeden z účastníků.

 

NÁVRAT NA MÍSTO ČINU

Fórum, navzdory slovu „světový“ v názvu a globálním aspiracím, je rovněž významnou lokální akcí. Drtivá většina z osmdesáti tisíc účastníků jsou Brazilci a portugalština je v místě významnějším jazykem než latina globalizace – angličtina. Fórum přitahuje pozornost účastníků i mnoha dalších ke konkrétnímu místu, v tomto případě to byla Amazonie. Vcelku případně: z amazonského pralesa, už dávno nazvaného „plíce planety“,stále ukrajují těžaři dřeva a ti, kdo by jej rádi přeměnili na zemědělskou půdu. Původní obyvatelé stále musejí demonstrovat za uznání své kultury. Pozornost celosvětového publika může pro dané místo představovat značný přínos, což si patrně velmi dobře uvědomila místní vláda. I proto věnovala nemálo peněz do zázemí pro sociální fórum a masivně ho podpořila. Na ulicích byly mnohajazyčné billboardy: „Vítejte, světoobčané“. Pro účastníky demonstrací proti globalizaci např. v Praze v roce 2000, kde se leckdy bojovalo s policí, musel být velmi zvláštní pocit, když uniformovaní policisté pomáhali s organizací fóra. Zejména v situaci, kdy jsme od místních věděli, že v normálních dnech bývá ve městě spíše nebezpečno a že na řešení palčivých sociálních problémů jaksi nezbývají peníze… Jistě, příliv „revolučních turistů“ znamenal i přísun peněz do místní ekonomiky. Mnozí účastníci se ale patrně nejednou ptali sami sebe, zda tyto peníze skutečně „prokapou“ k těm, kteří jsou v místě nejpotřebnější. Buď jak buď představovalo sociální fórum příležitost k sebevyjádření i místních nespokojenců. „Brazílie se může stát imperialistickou zemí,“ říká portugalsky místní aktivistka a máchá rukama. Proti státu se bouří také indiáni. V Amazonii jsou ale ještě větším nepřítelem sociálních hnutí než stát bohatí rančeři, kteří často přišli k majetku divokým přisvojováním půdy, které se pochopitelně nechtějí vzdát. Na fóru se promítá i f ilm o americké misionářce Dorothy Stangové, která v Amazonii šířila model sociálně citlivého a ekologicky udržitelného hospodaření, které by zachovalo prales a přitom umožnilo část půdy obdělávat. Roku 2005 byla zavražděna, patrně na objednávku místního velkorančera Regivalda Pereira Galvaa, jemuž zkřížila plány. Její památku si stále připomíná řada (nejen) křesťanských organizací, které byly na fóru přítomné.

 

OBRAT DOLEVA?

Tak, jako se sociální fórum významně protnulo s lokálními problémy Amazonie a přispělo k jejich zvýraznění, do jisté míry se setkalo i se současným levicovým obratem v Latinské Americe. Ta se v posledních letech stále razantněji vymaňuje z poručnictví USA. K moci se namísto lidí, kteří uváděli do praxe rozhodnutí amerických liberálních ekonomů, dostávají muži z lidu s programem nezávislosti Latinské Ameriky, přerozdělování a omezení moci kapitálu. Není divu, že s nimi antiglobalizační hnutí někdy nachází společnou řeč a že si je mnozí účastníci fóra rádi vyslechnou, ač se přímo fóra neúčastní (nemají tam přístup politické strany). U velkého hangáru za Belémem se stojí fronta. Právě zde má promluvit pět latinoamerických prezidentů. Projdeme bezpečnostní prohlídkou a vyfasujeme odznáček s brazilskými barvami a pak se usadíme. Zatímco indiáni a prominentní hosté jdou dopředu do VIP, my sedíme vzadu, mezi publikem, v němž převažují Brazilci. Většině účastníků nevadí ani několikahodinové čekání, během nějž čas krátí ryčná brazilská hudba. Prezidenti přicházejí na pódium až k večeru a ještě před nimi mluví reprezentanti sociálních hnutí z různých částí světa a také indiánů. A pak už k řečnickému pultu nastupují prezidenti Paraguaje, Ekvádoru, Bolívie a především dvě nejočekávanější hvězdy večera – venezuelský prezident Chávez a jeho brazilský protějšek Lula. Jejich gesta jsou přenášena na velkoplošné obrazovce a do sluchátek překladatelského zařízení zní plamenné výzvy k odporu proti neoliberalismu a za jiný svět. Pro mnoho účastníků to byl zvláštní zážitek. Zatímco u nich doma si jejich hnutí všímá především policie, která ho monitoruje jako „bezpečnostní hrozbu“, tady mu vyjadřují solidaritu prezidenti. Je to paradox, který má svá úskalí. Přílišná podpora latinoamerických prezidentů by mohla různá sociální hnutí zbavit jejich nezávislosti. Jistě, pro samotnou Latinskou Ameriku mohou představovat lepší alternativu než neoliberálové zavázaní USA, také se z nich ale mohou stát mocipáni, kteří mnoho nezmění a pouze promrhají vložené naděje. Například Chávez, který ve svém projevu zdůrazňoval, že usiluje o „zcela demokratický socialismus“, dal už několikrát ve své politické kariéře najevo, že jeho touha po moci by se snesla i s poněkud autoritářštějšími přístupy. Ostatně, na fóru bylo silně přítomno i nadšení pro Kubu a Fidela Castra. To je v místních souvislostech sice pochopitelné („ostrov svobody“ je pro mnohé symbolem pokusu vzepřít se nadvládě USA a uskutečnit důležité sociální reformy), středoevropan ale může jen těžko pokládat karibskou diktaturu za příliš inspirativní. Pravdu měla jedna ruská účastnice sociálního fóra, která si v jedné s diskusí povzdechla, že se zkušenosti z jednotlivých částí světa spíše míjejí a o tu východoevropskou není příliš zájem: „Tak jako my u nás bychom potřebovali něco z vašeho nadšení, tak zase vy tady byste potřebovali něco z naší skepse.“ Ostatně – příležitost k větší lokální různosti bude mít sociální fórum příští rok, na nějž organizátoři vydali výzvu k celosvětovým akcím. Uvidíme, jak se odpor proti ekonomické globalizaci dokáže vyjádřit i mimo teplý a příznivý vzduch Latinské Ameriky. Zazní i v Praze?

 

Autorka je spolupracovnice redakce


autor / Andrea Novotná VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Domov je cesta / Zuzana Brodilová, Andrea Novotná > NP č.334 > Téma čísla Osvobodit se od pevného rytmu Z práce - Domů - Do práce. Najít znovu svobodu, kterou naši předkové ztratili v neolitu, když se usadili a rozdělili si půdu. A taky pořádat divoké parties. To všechno znamená freetekno pojaté jako život na cestě.   číst dále Mokré války / Andrea Novotná > NP č.461 > Téma čísla „Na pití je tu whisky. Voda je tady od toho, aby se o ni bojovalo.“ (Mark Twain) číst dále Otázky nad „otcem vlasti“ / Andrea Novotná > NP č.458 > Pošli to dál Kulaté výročí narození Karla IV. je sice až za rok, jedná se ale o událost natolik významnou, že se její oslavy připravují s dvouletým předstihem. Politici, arcibiskup, rektor, ředitelé veřejnoprávních médií – zkrátka honorace na nejvyšší úrovni sedí už rok v „Národní komisi“, která má oslavy koordinovat. Aby také ne – bude se přece slavit „otec vlasti“ a „největší Čech“, kterým se středověký panovník stal před časem v televizní anketě poté, co byly jako neplatné vyřazeny hlasy pro Járu da Cimrmana. číst dále Vrčení nukleárního tygra / Andrea Novotná > NP č.459 > Pošli to dál Budeme jaderným tygrem – zní z médií v souvislosti se zprávou, že vláda schválila energetickou koncepci, která počítá s výstavbou dalších bloků v Temelíně a v Dukovanech. Několik pochybovačných komentátorů začalo řešit, kde se na takovou investici vezmou peníze – jeden takový blok je totiž legrace odhadem asi za 150 miliard a v Česku, kde ceny staveb obvykle rostou podle indexu tunelu Blanka, to nejspíš nebude cena konečná. Zásadních zpochybnění jaderné energetiky ale už mnoho nezní, v inženýrském národě zlatých českých ručiček se to pokládá za okrajovou zábavu zelených kverulantů, technofobních paranoiků a jiných obvyklých podezřelých. Nejsme na Ukrajině a nový Černobyl či nová Fukušima jsou přece tak nepravděpodobné… číst dále
celý archiv