Nejhorší noc na ulici nemusí být nutně ta nejchladnější. Může to být noc, kdy vás někdo okrade o poslední věci, kdy vás ve spánku napadne neznámý člověk nebo kdy zjistíte, že místo, které jste považovali za bezpečné, takové vůbec není. Zeptali jsme se několika lidí, kteří momentálně žijí na ulici, na jedinou otázku: Která noc byla ta nejhorší?

Jan: „Spal jsem pod mostem, kde jsem byl už několikrát. V noci mě někdo kopnul do zad, tak jsem se probral. Byli tam tři mladí kluci, jeden na mě něco řval a ostatní se smáli. Ještě do mě párkrát strčili a pak odešli. Nic mi nevzali, asi se prostě nudili. Od té doby si dávám větší pozor, kde usínám. Aby nikde poblíž nebyl nějaký bar nebo diskotéka, kde hrozí, že budou vycházet lidi v ráži.“

Tomáš: „Pamatuju si, že jednou pršelo opravdu celou noc. Spal jsem venku a neměl se kam schovat. Nejdřív jsem měl mokré boty, pak kalhoty, a nakonec i spacák. Kolem třetí ráno už jsem to nevydržel a začal chodit po městě, abych se zahřál. Ráno jsem byl úplně vyřízenej. A ten mokrej spacák jsem pak tahal ještě dva dny, vůbec mi nechtěl uschnout.“

Filip: „Usnul jsem na lavičce u nádraží. Když jsem se probudil, neměl jsem batoh ani boty. V batohu jsem měl doklady, léky a nějaké oblečení. Zůstaly mi jen ponožky, ve kterých jsem pak musel dojít do denního centra. Byla zima, chodník mokrý. Doteď nechápu, proč mi někdo bral zrovna ty boty. Asi je potřeboval víc než já…“

Marie: „Když jsem se poprvé dostala na ulici, vůbec jsem nevěděla, kam jít. Seděla jsem na nádraží, protože tam bylo teplo, kolem chodilo hodně lidí a byly tam lavičky. Jenže asi v jedenáct večer mě ochranka vyhodila a já neměla náhradní plán. Tak jsem celou noc chodila po městě. Bála jsem se někam lehnout, protože jsem nevěděla, kdo ke mně přijde. A taky jsem si říkala, že bych si určitě při mojí smůle vybrala nějaké místo, které už je zabrané někým jiným. Ráno jsem byla úplně vyčerpaná, nevyspalá, byla mi zima, bylo mi špatně od nervů. Tak jsem šla do první neziskové organizace, na kterou jsem narazila.“

Pepa: „Vzpomínám si, že bylo asi deset pod nulou. Spali jsme s kamarádem venku a on večer dost pil. V noci jsem ho zkoušel vzbudit, ale skoro nereagoval. Měl jsem fakt strach, tak jsem zavolal záchranku. Odvezli ho do nemocnice. Já pak do rána seděl na zastávce a čekal, jestli se o něm něco dozvím. Nakonec to dobře dopadlo, ale na tu noc nezapomenu.“

Anna: „Měla jsem horečku, kašel a bolelo mě celé tělo. Normálně bych si lehla do postele a dva dny spala, jenže tou dobou jsem žádnou postel neměla a přespávala venku po parcích na lavičkách. Celou noc jsem seděla zabalená v dece a třásla se zimou. Nechtěla jsem nikam chodit, protože se mi motala hlava. Ráno mi jedna paní z charity pomohla dostat se k doktorovi. To byla asi moje nejdelší noc.“

Matěj: „Spali jsme s přítelkyní za obchodním centrem. Večer kolem nás prošla parta opilých chlapů a začali na nás pokřikovat. Jeden vyhrožoval, že se ještě vrátí. Ona pak usnula, ale já už ne. Seděl jsem vedle ní a koukal na cestu, jestli někdo nejde. Nakonec se nikdo nevrátil. Ale já do rána neusnul, jak jsem byl ve stresu.“

Edmund: „Měl jsem svoje místo za jednou budovou. Nebylo to nic moc, ale měl jsem tam klid. Jednou večer přišla ochranka a řekla, že tam už být nemůžu. Musel jsem si všechno sbalit a odejít. Jenže bylo pozdě a já nevěděl kam. Nakonec jsem spal někde u silnice, kde celou noc jezdila auta. Druhý den jsem musel hledat nové místo úplně od začátku.“

Klára: „Na nejhorší noc se jen tak nezapomíná, většinou to bývají noci hned na začátku, kdy člověk přijde o domov. Byla zima a já přišla pozdě do fronty na noclehárnu, už ani nevím proč. No a nezbylo na mě místo. Celou noc jsem musela strávit venku, vůbec jsem nevěděla, kam mám jít, nikoho jsem neznala a bála jsem se, že mi někdo v noci ublíží. Tak jsem celou noc chodila po městě, usnula jsem asi jen jednou, takže ráno jsem byla ještě víc na dně.“

Michal: „Nejhorší bylo, když jsem přišel o svůj spacák, polštář a všechny věci na spaní. Najednou přijdete i o ten maličký zbytek jakéhosi pohodlí… Spal jsem na dětské klouzačce. Tou dobou jsem ještě měl nějaké osobní věci v tašce a pamatuju si, jak jsem tu tašku celou házel do křoví, aby mě někdo neokradl i o to.“