Déjednička je fenomén a my se rozhodli, že na ní v tomhle čísle trochu zpomalíme čas, abyste si mohli prohlédnout i zákoutí, která většinou přehlédneme, protože chceme být z té zatracené autostrády co nejdřív pryč.
Pokud jsme chtěli o nejvytíženější dálnici v Česku podat co nejpřesnější zprávu, museli jsme chtě nechtě sednout do auta a vyrazit. Není to kdovíjaký výlet, a tak jsme si po trase Praha–Brno a zpět vymysleli tu nejzábavnější variantu – motoresty. Ochutnávali jsme polévky, povídali si s obsluhami a postupně nám pro déjedničku krystalizovalo takové všeobjímající haiku: auta, jídlo a smrt. Podrobný popis toho, co se děje, když po déjedničce nespěcháte, ale naopak máte oči dokořán otevřené a všechno vás zajímá, najdete na stranách 14 a 15 v textu Libora Hrušky.
I kdybyste o dálnici nevěděli nic, po pár kilometrech by vám došlo, že je to sakra nebezpečná věc. Kromě pomníčků, jež déjedničku prakticky rámují, existuje také pomník obětem dopravních nehod za sjezdem na Chodov a kousek od Jihlavy i symbolický dálniční hřbitov. Kolega Darek Šmíd proto vyrazil za dopravními psychology a ptal se, v čem je problém. Odpověď byla překvapivá. Problémem totiž není rychlost. Alfou a omegou dálničního provozu je bezpečný odstup. A pokud se do psychologie řidiče ponoříme ještě hlouběji, pak je to také rozpoložení, ve kterém se rozhodneme řídit. Když za volant usedáme vzteky bez sebe, jsme v té chvíli svému okolí stejně nebezpeční jako pod vlivem alkoholu. „Psychický stav ovlivňuje nejen naše chování, ale také vnímání," říká v článku „Psycho silnice" soudní znalec Alois Hudeček.
Dálnice je, třeba jako pražské metro, také galerií. A tak jsme na výpravu za silničním uměním vyslali Ivana Adamoviče. Ten objevil facebookovou stránku Davida Šťávy s názvem Nejdelší galerie, na které shromažďuje umělecké artefakty pojící se k dálnici D1. Rozhovor a fotografie najdete na straně 13.
Ať se vám daří přenést zpomalený čas na následujících stranách i na tu dálnici, a hlavně ten bezpečný odstup. Protože nebezpečný odstup není odstupem...
