Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.
NP č.459 > UličníciŽiju tak, jak chciTomáš Havlín
Pavel Voldřich žije na ulici už nějakých pětadvacet let. Poslední měsíc si Novým Prostorem vydělává ve vestibulu metra Muzeum aspoň na levnější ubytovnu.
VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi
Podívejte se profily našich nejlepších prodejců,
kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení,
obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe.
Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc?
Děkujeme všem dárcům.
Nejčtenější články z tohoto čísla
Každý má svůj příběh / Zuzana Brodilová
> NP č.459 > Rozhovor
S Terezou Horváthovou z dětského knižního nakladatelství Baobab jsme si v jihočeském
Táboře povídali o krásných knihách, věčné angažovanosti i otroctví času.
číst dále
Kořeny nenávistI / Apolena Rychlíková
> NP č.459 > Pošli to dál
Nebývalou odvahu nebýt dnešní projevila
v diskuzním pořadu Otázky Václava Moravce
Helena Langšádlová, když na adresu uprchlických
kvót prohlásila: „Nemůžeme přijmout
ten systém kvót, ale máme být i odvážní a říci,
že když přijmeme uprchlíky, tak že chceme přijmout
křesťany, kde je větší šance, že se budou
integrovat do naší společnosti.“ Výrok, který
prošuměl médii bez menšího pozdvižení,
přesně ukazuje, jak dalece jsme dnes schopni
zajít v touze ubránit naši civilizovanou Evropu
před nájezdy novodobých barbarů, tedy
muslimů. Ostrakizovat kohokoliv na základě
jeho náboženského vyznání by měla být minimálně
od druhé světové války, jejíž konec
si v dnešních dnech pompézně připomínáme,
naprosto překonaná, nemyslitelná věc.
Přesto však je možné – soudě podle výroku
paní Langšádlové – otevřeně dělit lidi skrz
jejich vyznání a ještě se tvářit, že je to jediná
správná cesta jak předejít zničení všeho
evropského.
číst dále
My jsme všichni ho-ho / Jan Stern
> NP č.459 > Fejeton
Občas člověka pronásledují určité nutkavé
představy. Člověka běžného (homo ordinaris)
třeba představa, že má rozepnutý poklopec,
i když nemá. Velké škody při tom nevznikají,
krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým
ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský
(homo hollywoodiensis, slangově
někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně
jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto
představy přinášejí nikoli malé škody, ale
velké zisky.
číst dále
Demokracie na březové kůře / Mária Biháriová
> NP č.459 > Referát
Často se opakuje, že Rusko nemá demokratickou tradici a rozumí jen tvrdé ruce.
Když se ovšem podíváme na středověké Rusko, najdeme naopak pozoruhodný
příklad přímé demokracie.
číst dále
Nejčtenější články autora
Nemůžu všechno kontrolovat / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín
> NP č.451 > Rozhovor
Když jsme dělali kdysi rozhovor s WWW (NP 327), ženskou část skupiny a také
architektku Milesu Anděru Zrnić jsme z něj vynechali. Udělali jsme velkou chybu.
číst dále
Jednou nohou v kriminále / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín
> NP č.401 > Rozhovor
Jako státní úřednice je vázaná mlčenlivostí, přesto mlčet nechtěla. O rodinách,
které se z existenčních důvodů „dobrovolně“ vzdávají dětí, o zhroucení systému
sociálně-právní ochrany dítěte i o stereotypním obrazu sociálního pracovníka...
číst dále
Život v garáži / Tomáš Malík, Tomáš Havlín
> NP č.397 > Téma čísla
Bydlet v garáži je v lecčems krajní podobou chudoby. Cynicky řečeno, na chudobu by
stačilo i méně. Na dvou pražských místech ale také vidíme, že ani v garáži nemohou
být lidé šťastní. Pokud by snad byli, stejně budou muset za svým štěstím odejít.
číst dále
Mám to na háku / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín
> NP č.452 > Téma čísla
Jmenuje se Milan, ale většina lidí ho zná jako MC Špínu. Vypátrat ho při jeho
cestách po Praze trvalo déle než týden. Řeč byla nejen o zpívání ve svahilštině,
ale také o tupých policajtech nebo životě jeskynního muže a pytláka v Beskydech.
číst dále
