Ministerstvo vnitra bije na poplach. Podle nového ministra Chovance (ČSSD) se drogy v Česku vymkly kontrole a je třeba se vrátit k politice tvrdé represe. Rétoriku nové války proti drogám, jejíhož začátku jsme v ČR možná opět svědky, přitom odstartovaly dvě mediální kauzy. Jednou z nich bylo usmrcení policistky mladíkem, který řídil auto pod vlivem pervitinu. Druhou, trvaleji usazenou, je údajný raketový vzestup distribuce drog na německé straně příhraničí. Skoro by se zdálo, že se z Česka stává evropská varna pervitinu a tvrdý boj s drogovými kartely je nevyhnutelný. Ministra Chovance děsí „dostupnost drog na diskotékách pro naše děti“. Na adresu nového represivního kurzu říká: „bude to dlouhý a drahý boj, ale rozhodli jsme se ho vyhrát“. Co už ale nezmiňuje, je, že dlouhodobé trendové údaje o stavu zdejší drogové problematiky alarmující stav vůbec nedokazují. V evropské zprávě o drogách se sice můžeme dočíst, že Česko je typické výrobou pervitinu, to už ale víme dlouhé roky. Ze zprávy vyplývá, že zvyšující se záchyty pervitinu se objevují naopak v pobaltských a skandinávských státech nebo v Turecku. Podobně je to s užíváním některých nelegálních drog, kdy se Česko sice pohybuje na předních příčkách, ale ze svých pozic poslední roky klesá, bezesporu také vlivem vyvážené drogové politiky, a na první místa se dostávají jiné státy.
Jak už víme z historie, posílení represe vede k mnohým výsledkům, jen ne ke snížení nabídky drog. Tento názor přitom v posledních letech nezastávají pouze zarputilí zastánci legalizace, ale i světoví státníci, mezi kterými jsou např. bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan či mnozí prezidenti jihoamerických států, kteří vědí o válce proti drogám své. Stejně jako renomované vědecké týmy zaobírající se efektivitou drogové politiky a mnoho dalších. Podle nich vede přebujelá represe v důsledku k profesionalizaci gangů, které na svou bezpečnost mohou vynakládat mnohem více prostředků, a k nahrazování starých známých látek novými a potenciálně rizikovějšími substancemi, na něž je zatím zákon krátký. Dochází pak k zatýkání malovýrobců, drobných dealerů a kriminalizaci uživatelů. Možná to není výsledek, o který ministr Chovanec stojí, ale jeho slova, která připomínají rétoriku amerického prezidenta Nixona, dalšího slavného bojovníka (mj.) proti drogám, příliš optimismu nepřináší. Neřku-li to, že pokud se chce ministr ohánět dostupností tvrdých drog na diskotékách, měl by se zaměřit především na alkohol, jehož užívání se mezi mladými těší bezkonkurenčně největší oblibě a který má na svém kontě každoročně na silnici desítky mrtvých. Na závěr by se skoro chtělo říct: „Ano, pane ministře, bude to opravdu dlouhý a drahý boj, nejspíš předem prohraný.“
