Když zástupci labelu MámaMrdáMaso přebírali letos v únoru za skupinu Planety ocenění Objev roku na hudebních cenách Vinyla, nehýřili zrovna nadšením. Přímo na pódiu pak vysvětlili, že ocenění od poroty kritiků má pro ně i pro kapelu stejnou váhu jako poplácání po zádech od jednoho fanouška, tak proč s tím vůbec dělat nějaké drahoty. Z jejich proslovu byla vidět neochota zadat si s jakoukoliv formou establišmentu, třebas by to byly jen alternativní hudební ceny dělané na koleně partou nadšenců. Na zásadovém postoji alternativy vůči alternativě je něco chorobně umanutého, ale zároveň i sympatického - komunity kolem malých labelů nepotřebují nikomu nadbíhat ani sklízet potlesk médií a hrstka oddaných fanoušků je jim bližší než festivalové masy.
Z komunity kolem slezského webového vydavatelství MMM teď přichází další projekt - electro-punkové trio Stevie Brufen disponující citem pro chytlavé refrény, správně dávkovaný popový patos i komiksovou nadsázku. Jejich debutové album Death of Stevie Brufen (vinyl a free download) je navíc koncepční deskou o osudech ruského boxera z Nového Stalingradu, který se stal superhrdinou proti své vůli, postavil se zlu a soudě podle názvu desky ho to stálo i život.
Brufen je mladší bratr dekadentního šviháka Bruna Ferrariho a dvojče programových hudebních primitivů ze severu Moravy jako jsou I Love 69 Popgejů či Schwarzprior. Jen jsou možná o něco rafinovanější - odloupněte slupku podvratné parodie na electro-pop a najdete silné písničky, za které by se nemuseli stydět třeba ani Sporto nebo Prodavač. Nakonec desku míchal sám Bonus, který také hostuje ve skladbě Milch. Jednoduchost ale Brufenovi zůstala, stopy mají dvě a půl minuty a za necelou půlhodinu je vymalováno.
Nová autenticita
Ještě o čtyři minuty kratší je debutová dlouho(?)hrající deska Artefakty brněnsko-libereckého dua post-hudba, které ve své snaze znít úplně jinak než všichni ostatní došlo až k popření tradičních hudebních formátů. Jejich (ne)písničky tvoří plochy elektronických šumů a rytmů, do nichž „zpěvák“ Domingo deklamuje svým hlubokým hlasem básně o odcizení a samotě. Jestli dvě předchozí internetová épéčka měla blíže ke společensky angažované poezii, šest skladeb nového alba (dá se koupit na jejich webu) stojí na introvertních zpovědích, které posouvají post-hudbu hlouběji do krajin existenciálního popu.
Artefakty nahrál ve svém legendárním studiu na Jižáku „porodní bába“ českého hip hopu Tomáš „Etien“ Sochůrek. A jakkoliv mají podklady přece jen blíže k post-dubstepové elektronice (James Blake, Slugabed), v absolutním důrazu na texty se post-hudba oklikou vrací ke kořenům hiphopového žánru a jeho maximu autentičnosti. Texty jako „Tvý listy neměly nikdy adresáta / jen pojď dál na sklenku vodky v bytě kata“ mají jen krůček od gymnaziální pseudopoetiky, přesto jsou - navíc v kontextu tíživé atmosféry skladeb - v mnohém uvěřitelnější než třeba abstrakce WWW. Především jsou ale na hony vzdálené hipsterskému cynismu, který vážná témata skrývá za všeprostupující ironii. Post-hudba si zaslouží potlesk už za odvahu nebát se češtiny a dělat si věci po svém. Ale nejen za to, Artefakty jsou silným a osobitým debutem, který stejně jako Death of Stevie Brufen dokazují, že česká hudební alternativa v digitální éře zažívá skvělé časy.
Stevie Brufen - Death of Stevie Brufen (Mámamrdámaso, 2013)
