Moc mě těší, že se poznáváme. Já jsem Rumun, pocházím z města Ploiesti asi šedesát kilometrů od Bukurešti.
Pane jo. V Ploiesti jsou ocelárny, že jo?
Ne ne, tam je ropa.
My jsme do Rumunska jezdili na motorky a na čtyřkolky nahoru k Oradei.
Znám, tam je Valley Prahova. To je vynikající areál.
Je to tam krásný, v letech 2007 až 2011 jsem tam jezdil pravidelně třikrát až čtyřikrát do roka.
Je to už území Karpat. Po první světový válce dělilo Československo a Rumunsko pouhopouhých devadesát kilometrů.
Se sestrami máme písničku Tuica, která je o tom, jak jsme tam popíjeli s dřevařema. Oni se s námi podělili, my jsme jim nabídli cigára... Nikdo neuměl druhej jazyk, ale přesto jsme si vzájemně hezky rozuměli. Miluju venkov, ať už u nás, nebo kdekoli jinde.
Ty bydlíš v Krkonoších, viď?
Ve Františkově u Rokytnice nad Jizerou. Je tam hospoda u Hásků, kde jsme dřív hrávali hodně koncertů. Ty bydlíš kde?
V Milovicích na Nymbursku. A v Nymburku prodávám Nový Prostor.
Do Františkova jezdí z Nymburka dost autobusů. Hodně lidí tam má chalupy a dost jich odtamtud znám.
Oni tě znají taky, říkali mi o tobě. Můj soused mi říkal, že od vás jezdí autobusem Láďa Vocetka.
No jasně. O něm je písnička Piánovka – o tom, jak Láďa jede autobusem. On hraje i ve videoklipu, takovej ten vousatej chlap s brejlema, kterej čerpá do autobusu benzín. On byl tak o osm let starší než já a ještě tak před osmi lety jsem ho vídal na motorce. Asi čtyři roky s námi jezdil po koncertech, vozil nás autobusem.
Máničky byly bigbít a veksláci diskotéky.
pak přibyli pankáči, depešáci a skinheadi.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
