NP č.490 > Téma číslaKe štěstí zkratky nevedouDarek Šmíd

Vezměte si to nejpopulárnější instantní štěstí: výhru v loterii. Musí to být super, zaškrtat pár políček a vyfasovat za to pět set melounů, ne? No, ani ne. „Páchají sebevraždy. Prošustrují to… Rozvádějí se a umírají,“ popsal převládající charakteristiky štastlivců, kteří vyhrávají v loterii šílené prachy, jejich finanční poradce Don McNay pro magazín Time. Sedmdesát procent z nich o výhru za pár let přijde, mnozí se psychicky zhroutí, jejich sociální život se změní ve spálenou zem. Říká se tomu „prokletí loterie“; a vychází to z toho, že lidé na tu haldu „štěstí“ prostě nejsou připraveni.

Každý z nás potřebuje něco, co ho žene dopředu. Ta vyhlídka čehosi, to je vyhlídka na štěstí. Jdeme za ním, jako se horolezec škrábe po strmé stěně, a i když musíme občas sejít z cesty a na nějakou dobu ztratíme štěstí z dohledu, je to ta víra, že se někde zase objeví, co nás pořád táhne dál. Když se vám pak najednou v cestě objeví obří blikající neonová šipka, která slibuje zkratku, snad vás nešokuje, že se za ní skrývá nějaký neřád. Čeští bafuňáři, kteří šli „tomu štěstíčku naproti“, daleko koneckonců také nedošli. Štěstí má tisíce podob, ale jedna věc je spojuje: nevedou k němu zkratky.