Od roku 2010 v Brazílii raketově narostl počet žádostí o azyl ze zemí Blízkého Východu i z Afriky. Syřané, kterých Brazílie přijímá jednoznačně nejvíce ze zemí Latinské Ameriky, už tvoří nejpočetnější uprchlickou populaci v zemi.
Část uprchlíků (pořád jen v řádu tisíců) se tak namísto riskování cesty po moři, platby překupníkům a boje s evropskou byrokracií vydává do přívětivější Brazílie. Život se zde s nimi ale nemazlí a po přijetí se nedá ani počítat s příliš velkou pomocí od vlády. Podobně jako řada místních chudých se uprchlíci potýkají s rasismem a často se honí za špatně placenou krátkodobou manuální prací.
V Brazílii však dlouhodobě fungují různá sociální hnutí a svépomocné skupiny, prostřednictvím nichž mohou ti znevýhodnění svůj osud měnit. Jedním takovým hnutím je Terra Livre, které pomáhá obsazovat pozemky a budovy pro lidi bez domova. Před nedávnem otevřelo dveře šedesáti uprchlíkům v ocupação (v našem slovníku squatu) pojmenovaném Leila Khaled. Desetipatrovou budovu v centru nesoucí jméno po radikální bojovnici za svobodnou Palestinu z konce 60. let obsadilo hnutí s pomocí jedné palestinské iniciativy. Od června v ní žilo několik desítek místních lidí bez střechy nad hlavou.
Většina nových obyvatel jsou uprchlíky dvojnásobnými. Přestože se narodili v Sýrii, jsou původem Palestinci, protože jejich rodiny ze země uprchly po vzniku Izraele v roce 1948. Na facebooku uprchlíci z ocupação nabízejí svoje služby a dovednosti jako třeba výrobu tradičních arabských pochoutek na objednávku. Koordinátoři squatu se momentálně snaží vyjednat uspořádání veletrhu palestinské a syrské kultury, kde by uprchlíci prodávali svoje výrobky, a také se jim snaží zajistit zpětné uznání dosaženého vzdělání ze zemí jejich původu.
Hysterická reakce Česka nad přijímáním několika tisíc migrantů zastiňuje, že heslo „Uprchlíci, vítejte“ nemusí být jenom prázdná multi-kulti fráze. Příklad obsazeného věžáku v São Paulu ukazuje, že dělit se umí i ti, co toho sami moc nemají.
