NP č.445 > Pošli to dálBabí léto a neviditelní blázniRad Bandit

Babí léto slavilo letos krásných pětadvacet. Je to věk, kdy je „dítě“ již poměrně rozumné, vyspělé, ale pořád ještě plné energie. Pulzující, trošku nedokonalé, bez stálé identity, zato s chutí se stále ještě učit. Zůstává mu zkrátka otevřená mysl. Doufejme, že právě v tom bude festival Babí léto nadále pokračovat. Bohnický festival vznikl hned po revoluci. Zdi se tenkrát bořily všude, kde se dalo, a někdo si vzpomněl i na blázny. Vize rozvoje psychiatrie bez vysokých zdí, prostoru otevřenému veřejnosti dala průchod události, při níž se lidé s diagnózou a ti ostatní mohou potkávat na jednom místě, společně si festivalově zajuchat bez předsudků (a alkoholu), a navíc se jeden od druhého něco naučit. Veřejnost se mohla dozvědět, jak přesné a rozmanité pletou blázni košíky, jak dokonalé umějí vyrobit šperky, jak nápadité jsou jejich papírové výrobky, knihy a pohyblivé dřevěné hračky. Proč ale lidé, kteří je vyrobili, zůstali někde v pozadí a nemohli být součástí jejich prodeje? Proč se této úlohy zhostili „terapeuti“ a jiní zaměstnanci léčebny? Nad tím zůstává rozum stát.

A tak zatímco v dílnách, které probíhají v budově centrální terapie, blázni společně s terapeuty pilně pracovali každý den na přípravě festivalových výrobků, jejich tváře jste na stáncích nezahlédli. Za to jste mohli zaslechnout občasné nadšené zvolání: „Viděls to? Ona prodala náramek, kterej jsem udělal minulej tejden... týýjo, dostala za něj třicet, to je super.“ Babí léto dostálo svému jménu i počasím, navíc bylo skvělé zažít, jak z léčebny na chvíli zmizely vrátnice. Davy, které proudily tam a zpět, v sobě schovaly ty jiné – lidi s démony v hlavě – daly jim, alespoň na chvíli, možnost být neviděn, být součástí celku. To je skvělé. Jenže festivalu už pomalu táhne na třicet. Doufejme, že pobere ještě trochu víc rozumu a těm bláznům, kteří si zvolí z davu vystoupit a hrdě říct: „Jsem blázen, a tohle umím“, dá napříště tu možnost.