Důvěra je v tomto směru důležitá. Jen díky ní se ti, kteří přicházejí ve veřejné i privátní sféře do kontaktu s kompromitujícími materiály, odhodlají k jejich zveřejnění. Veřejný zájem na odhalení zásadních nepravostí je totiž mnohem větší, než jakýkoli partikulární zájem na utajování. Není náhoda, že server sídlí ve Švédsku, které má v tomto směru velmi vstřícnou legislativu. Nejvíce se projekt proslavil letos na jaře, když zveřejnil americké armádní video, zachycující cynické ostřelování civilistů z vrtulníku hlídkujícího nad Bagdádem. Tím Wikileaks píchla do vosího hnízda. Pentagon prohlásil, že server ohrožuje národní bezpečnost, následovalo zatčení Bradleyho Manninga, armádního analytika, který video poskytl. Podle některých zpráv se tak stalo na udání jednoho ze spolupracovníků serveru. Američané se teď pokoušejí vypátrat provozovatele stránek a dosáhnout jejich likvidace, aby zabránili dalším únikům. Zdá se, že nevadí, že je tím popírán první dodatek ústavy a základní princip, který činil americkou demokracii silnou, totiž schopnost přiznání a nápravy vlastních selhání. Kritici, byť oprávnění, jsou nyní považováni za škůdce. To cosi neblaze připomíná.
