Protestující psali jména vězňů křídou na ulici a organizátoři akce vyzvali lidi, aby před velvyslanectví chodili psát i následující dny. Když sem ale po víkendu přišla dívka z Amnesty napsat jméno, setkala se s pozoruhodnou reakcí úřadů: dostala pokutu tisíc korun za znečišťování veřejného prostoru.
Den poté dorazili před ambasádu další členové Amnesty v doprovodu nezávislé právničky. „Občanské průkazy,“ oslovili je přítomní policisté. Vyzvali demonstranty, aby odešli a pohrozili, že jinak proti nim bude zahájeno správní řízení. Protestující to ovšem odmítli, a protože si nedali říct a někteří z nich se odmítali dát bezdůvodně legitimovat, zkusili jim mírně zmatení policisté krom nátlaku domlouvat i po dobrém. Někteří se divili, že někomu vůbec stojí za to demonstrovat a další jim doporučili, ať si jdou kreslit za roh. Tam je totiž peruánská ambasáda, kde by to nevadilo.
Těžko říci, zda muži zákona patřili k sympatizantům indiánů v Peru. Své jednání zdůvodnili tak, že lidé s křídou v ruce ohrožují chráněný prostor; toto stanovisko ale v průběhu dne změnili, takže vyjádřit protest nakonec možné bylo. Nedokázali však vysvětlit, proč byla aktivistka za stejnou činnost den předtím pokutována. Že by se inspirovali u svých drsnějších kolegů v Bratislavě? Ti totiž letos v červnu přihlíželi tomu, jak demonstranty proti porušování lidských práv v Číně mlátí záhadní pánové v tmavých oblecích. Zdá se tedy, že ani pro „pravdoláskaře“ a „lidskoprávníky“ nemusí být ve „slušné“ společnosti místo. A jaký z toho plyne vzkaz pro veřejnost? Kdo má chuť proti něčemu protestovat, ať raději zůstane doma. Ještě by mohl mít problémy.
