13. 12. 2019 - Oslavte s námi 20 let Nového Prostou na Žofíně

Zažijte s námi večer, který se na Žofíně nebude opakovat dalších sto let. Minimálně!

V pátek 13. (prosince) - na den přesně po dvaceti letech od vyjití historicky prvního vydání časopisu Nový Prostor - se lidé, kteří měli v životě smůlu, sejdou s těmi šťastnějšími. Pod jednou střechou, stejně oblečeni, připraveni spolu tančit, konverzovat, bavit se a slavit.

Prodejci NP vás zvou na místo, které je svou elegancí, polohou a významem, symbolické. Je v něm ukryté poděkování za vaši nezdolnou dvacetiletou podporu, je v něm touha po rovnocennosti a symbol toho, že i ti dole mohou být nahoře a pozvat tam všechny ostatní.

Když jsme se prodejkyně Dagmar z Hradčanské ptali, na co se na Žofín nejvíc těší, řekla: „Těším se, že tam budou dobrý lidi. Inženýři i metaři. Taková směska. To mám ráda.“

Jestli se neradi oblékáte do kravat a střevíčků, jestli nemusíte přílišný společenský bonton, udělejte prosím výjimku a přijďte. Tady půjde o něco docela jiného. Je lhostejné, jak slavná jména máme v programu a kolik VIP osobností se prostřídá na pódiu. Chceme vidět prodejce ve společnosti všech dobrých lidí! Proto by vás v pátek 13. prosince byla doma škoda.


Koupit vstupenky Na ples nemůžu, ale rád/a pomůžu

Spolu se čtenáři oblékáme prodejce na Homeless ples

Výsledek sbírky plesového oblečení pro naše prodejce nás ohromil. Dostali jsme od vás opravdu spoustu darů. Jak to celé dopadlo a co ještě potřebujeme?


Přípravy na Homeless ples, letošní vrchol dvacátých narozenin Nového Prostoru, jedou na plný plyn. Žofín už se pomalu zametá, aby byl na pátek 13. prosince připraven pojmout celý lidský vesmír, který se za dvacet let enpéčkem prohnal, a doufáme a těšíme se, že nás přijdete svou milou přítomností podpořit i vy, naši čtenáři.


Aby si ples užili i naši prodejci, uspořádali jsme pro ně prostřednictvím našeho Facebooku sbírku plesového oblečení. Strhla se naprosto nečekaná vlna solidarity a naše výdejna byla během pár dnů zavalena pánským i dámským oblečením, botami i módními doplňky. „Lidi s oblečením přicházeli osobně, teda hlavně ženy, ale bylo skvělý, že občas přišel i chlap, kterýho poslala manželka nebo přinesl vlastní oblek a boty,“ vyprávěla nám Monika, sociální pracovnice NP.


Všechno oblečení se dalo na velikou hromadu, která se vytřídila na pánské a dámské. Z kuchyňky pak vznikla improvizovaná šatna, kam prodejci po jednom vstupovali a naše sociální pracovnice Monika s Viky započaly veliké pátrání po té správné velikosti, ideální barvě a materiálu, který by prodejci dokonale sedl.


Petr z Florence byl jedním ze šťastných mužů, který našel svoji oblíbenou barvu i správnou velikost. „Vybral jsem si tmavě olivovej oblek, jsem detailista, tak si chci sehnat ještě tmavě žlutou nebo oranžovou košili, černou kravatu a černý boty, aby mi to všechno ladilo.“ Když jsme se ho ptali, jak se těší, odpověděl, že teď už jo. „Chodil jsem na plesy dost často, sice neumím zpívat, ale tančit umím, to mě naučil táta, kterej byl výbornej tanečník. S mámou chodili na odpolední čaje a tančili holandsko, jak se tehdy říkalo rock and rollu,“ vyprávěl nám Petr a napůl v žertu, napůl vážně dodal, že teď už by potřeboval jenom nějakou pohlednou partnerku.


I přes ty hromady především dámského oblečení se ale příliš prodejkyň bohužel neobléklo.


„Byly tam moc hezký kousky, ale všechno bylo moc malé. Žádná z našich žen sice neodešla s prázdnou, ale komplet se podařilo obléknout jenom tři z nich,“ říká Monika a dodává: „Ta sbírka nám ale hodně pomohla s náladou, protože ze začátku k tomu plesu byli prodejci dost skeptičtí právě kvůli tomu, že neměli co na sebe. Teď už se vlastně každý, kdo si tady něco zkoušel, těší, už je to nastartovalo.“


Všechno nepoužité oblečení jsme darovali charitativnímu obchodu Hvězdný bazar, který vede parta vozíčkářů, jež se prostřednictvím svého obchůdku snaží postavit na vlastní nohy. Takže o další smysluplné využití vašich darů je dobře postaráno.


Přesto vás ještě jednou, a teď už mnohem konkrétněji, prosíme o vaši pomoc. Pro dámy sháníme především velké nebo i ty největší velikosti. Černá saka, jak dlouhá, tak krátká. Širší tmavší sukně. Halenky nebo i košile. Tmavší společenské kalhoty. Z bot pro dámy prosíme o společenský typ bez podpatku nebo jen s podpatkem velmi nízkým, velikosti 38, 39, 40 a 41 a taktéž širší nebo zdravotní.


Pro pány bychom potřebovali jeden kompletní oblek velikosti 3XL nebo 4XL, tedy opravdu ten největší možný. A bílou nebo světle modrou košili velikosti 43–44.


Všem dárcům z první sbírkové vlny moc děkujeme za jejich energii, se kterou naše prodejce podpořili, aby si ples mohli užít důstojně a s plnou parádou!


Taneční kurz prodejců NP

Na výdejně časopisů se tančilo. Náš kolega Mirek Slíž, který nám letos pomáhá s kampaní k dvacátému výročí, je vášnivý účastník tanečních kurzů a nabídl se, že naučí naše prodejce základní kroky, aby si na Žofíně s vámi čtenáři a svými zákazníky mohli trsnout. Vyučovalo se blues.

„Chcete Michaela Jacksona, nebo Beyoncé?“ Touhle Mirkovou otázkou to celé začalo. Po sborovém „Jacksona!“ se rozjelo Heal The World a výdejna v Řeznické ulici se rozvlnila jako moře z lidských těl. Na výdejně už jsme toho za dvacet let zažili hodně, ale tohle ještě fakt ne.

Začalo to ostudou

Mirek se hned na začátku přiznal, že není žádný taneční mistr a že pořádně tančit začal vlastně kvůli ostudě, kterou si udělal na plese Univerzity Karlovy. Tam šel tenkrát se svojí přítelkyní, která se později stala jeho ženou. „Tehdy jsem si říkal, že přece něco umím z tanečních a že to dám, jenže jsem byl úplně tragickej a hrozně mě to štvalo. Přihlásili jsme se s Nikčou do taneční školy Vavruška, kam už třetím rokem chodíme, a postoupili jsme do těch nejvyšších pokračovacích kurzů, protože nás to hodně baví,“ vypráví Mirek, čímž se trhá pytel i s historkami prodejců. Jednu z nejlepších vytahuje prodejce Honza ze Smícháče. „Já chodil do Obecňáku. No chodil…, jednou jsem tam byl. Představte si kluka, co každou volnou chvíli pochodoval v kanadách a s kytarou k Berounce, jak asi vypadal v tanečních. Začalo to tím, že jsme k sobě ve dvou řadách přes sál jenom chodili, jenže už tohle tomu tanečnímu mistrovi stačilo. Vzal si mě stranou a povidá: Já vám to řeknu takhle, tady máte těch pět set korun, co jste zaplatil, a kupte si za ně něco hezkýho. Prej bych ty peníze vyhodil z okna. V Kotcích byl tenkrát výprodej vojenskejch věcí – teletiny, úesky, kanady, tak jsem to tam utratil, sed na vlak a jel do přírody,“ uzavřel vyprávění Honza a pak ještě dodal: „K tanci se po týhle scéně vracím až teď.“

Tanec o skříň

U Mirka na kurzu se žádné peníze nevracejí, protože se žádné nevybírají, takže na parket musí všichni. „Blues je univerzální v tom, že ho můžeme tančit na jakoukoli písničku na čtyři doby,“ vysvětluje, „a je to tanec, kterým se posouváme po obvodu parketu. A důležitá věc! Po obvodu se tančí proti směru hodinových ručiček.“ Prodejkyni Dagmar z Hradčanské se za chvíli už všechno plete, a tak jde i ona s pravdou ven. „Já nikdy do tanečních ani na plesy nechodila. Vždycky jenom doma s koštětem, u prádla nebo u vaření. Za mě se tančilo bump.“ Nikdo z přítomných o takovém tanci neslyšel, tak musí Dagmar ukázat, jak se partneři sráželi bokama a v momentě srážky se řeklo „bump“. „My to tančili hlavně o skříň. To bylo moje mládí!“

Mojí specializací bylo tango

Výuka blues se od základních kroků pomalu posouvá přes překroky až k těžším otáčkám partnerky a náš improvizovaný taneční parket doslova vykouzlí dvojici, která fakt regulérně tančí. Je to Petr z Florence a Alena z Muzea. Petr už se v předminulém čísle přiznal, že tanec mu na rozdíl od zpěvu jde, a Mirek je s ním také velmi spokojen. Jenže Alena, o které jsme v časopise psali už několikrát a mysleli, že o ní víme vše, svou taneční minulost dokázala dokonale ututlat. „Byly časy, kdy jsem v Lucerně prvním tancem otvírala plesy. Mojí specializací bylo tango. Jenže to už je dvacet let,“ říká a ladně Petra obkrouží.

Hrrr na ploužáky!

Hodina je pryč a Mirek se chystá na závěrečné rady. „Blues je oblíbené hlavně proto, že se dá tančit v podstatě na všechny ploužáky. Je to klasika na čtyři doby. Takže až na Žofíně uslyšíte pomalejší skladbu, jděte na to!“

Výdejna se pomalu vyprazdňuje, prodejci se vrací na svá prodejní místa a ten plesový odér se rozplývá. Jestli jste ten den někoho z tančících prodejců potkali, jistě si pro sebe broukal: úkrok ťuk, zpátky ťuk. A to je super, ne? Nemyslet na ubytovnu a těšit se na Žofín…

Proměna našich prodejkyň. Před a po

Chtěli jsme i našim prodejkyním splnit sen každé ženy – zažít kompletní přeměnu z běžného outfitu do noárově večerní mamby. A zároveň vám ukázat, jak se naši prodejci připravují na Homeless ples, co se stalo s vaším oblečením, které jste nám darovali, a jak moc vážně to celé bereme. Líčení se ujala naše milá čtenářka Jana Hrdinová, která přišla ráda, dobrovolně a byla úplně skvělá!

Dagmar z Hradčanské

Tohle bude můj první ples v životě. Chodila jsem na vesnický zábavy, ale takováhle společenská událost mě nikdy nepotkala. No, těším se moc. Tyhle šaty jsem si přála a koupila mi je kamarádka Markéta napůl s Danou Drábovou, protože jsou kolegyně z práce. Na co se na ples těším nejvíc? Že tam budou dobrý konferenciéři a dobrý lidi. Inženýři i metaři spolu dohromady. Taková směska. To mám ráda.

Naďa z Masarykova nádraží

Šaty jsem nikdy nenosila, protože mě to moc nebavilo. Jsem spíš kalhotovej typ. Ani jako mladší mě do šatů nikdo nedostal. Kdysi na škole jsem chodila s kamarádkama na diskotéky, ale ani tam jsem šaty nenosila. Když jsem si ze sbírky oblečení jedny šaty vybrala a oblíkla si je, cítila jsem se moc příjemně. Moc se mi líbí, jak jsou dlouhý a hezky tvarovaný. Těším se, až si je obleču na ples, tam bych v kalhotách nešla. Malá změna neuškodí.

Alena z Muzea

Plesy, to byl můj život. Kdysi dávno, asi tak před třiceti lety, jsem byla plesat i na Žofíně. Tancovala jsem totiž závodně. Dokonce jsem i plesy pořádala. Tenkrát pro nadaci Sluníčko, která se starala o děti propuštěné z dětského domova. Ráda se hezky oblíkám, dneska je i značkový oblečení v sekáčích třeba za dvacku. Ze sbírky oblečení jsem si našla nádherný šaty, nejdřív jsem myslela, že jsou moc tmavý, ale sedí mi přepychově. Já jsem na ples kompletně připravená!

Podporují nás

Děkujeme našim donátorům za jejich podporu.

MPSV
Magistrát hlavního města Prahy
Magistrát města Brna
Jihomoravský Kraj
Výbor Dobré Vůle Nadace Olgy Havlové
Nadační fond pomoci Karla Janečka