NP č.520 > Jiné čteníKytara & sýrMartin Selner

Trasy s autistickými dětmi můžou mít různé zastávky. Po vzoru cyklistických závodů naše dnešní etapa začíná u vlakového nádraží, dále nás čeká stoupání kolem hudebnin a finišovat budeme u sýrové pizzy.

Peloton se skládá ze dvou autistických dětí – chlapce a dívky. Každý z nich má své silné stránky. Dívka miluje vlaky, chlapec zase kytary a sýrovou pizzu zbožňujeme všichni.


Návštěvu Masarykova nádraží už všichni bereme jako rutinu. Víme, které vlaky tam na nás čekají a kdy odjíždějí. Dívka milující vlaky si všímá zpoždění jednoho z nich.


„Tenhle elefantík by měl už pomalu odjet," začne se zlobit u vlaku Elefant mířícího do Kolína.

„Támhle ještě někdo dobíhá, tak třeba čekaj na něj."
„Tak pojede jinam!" odsekne.


V téhle větě je vlastně víc autistického, než si na první pohled uvědomíte. Potřeby, přání, obavy i způsob řešení.
Od nádraží stoupáme přes Václavák k hudebninám. Míjíme klobásy, policajty, chodící reklamu na irskou hospodu a ocitáme se v pasáži Lucerna. Za okamžik vejdeme do malého krámku s hudebními nástroji. Všude je plno kytar, občas nějaký saxofon. Chlapec začne radostí vřískat. Snažím se ho uklidnit, aby nedělal takový hluk.


„To je v pohodě," řekne prodavač s dlouhými vlasy a tetováním. Podle vzhledu jsem usoudil, že je na hluk asi zvyklý. „Chcete si nějakou vyzkoušet?"
„Jo, chceme," zareaguje okamžitě chlapec.
„Ne, nechceme," zareaguju pro změnu já.


Místo hraní na kytary se s nimi alespoň fotíme. Chlapec mi připomíná moji mamku. Také se pořád směje, ale jen do té doby, než ho chci vyfotit.


I když hudbu moc neposlouchá a nehraje na žádný hudební nástroj, kytary miluje. Nikdy jsem nepřišel na to, v čem jsou pro něj tak výjimečné. Ale díky své práci jsem zjistil, že je to vlastně jedno. Že někdy zbytečně moc času trávíme snahou věcem porozumět, až přestáváme rozumět sami sobě a zapomínáme se radovat.


Zanedlouho stojíme před stánkem a vychutnáváme si sýrovou pizzu. Chlapec hltá, pizza v něm rychle mizí. Dívka si ji naopak šetří.
„Jez pomalu, takhle si ji nemůžeš vůbec vychutnat," upozorním ho.


„Já si ji vychutnám, až ji sním."


Martin Selner autor / Martin Selner selner84.blogspot.cz VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Autismus & prokletí / Martin Selner > NP č.502 > Jiné čtení Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí. číst dále Autismus & cukrárna / Martin Selner > NP č.506 > Jiné čtení Rád své děti beru někam, kde autistu běžně nepotkáte, protože si myslím, že to prospívá oběma skupinám – jak zdravým lidem, tak ve finále i mým autistům. Pro obě skupiny to ale může být velice náročné, vzájemný střet se tedy snažím mírnit různými nástroji. Jako užitečný nástroj se naposledy ukázal jahodový řez. číst dále Rambo & Velikonoce / Martin Selner > NP č.530 > Jiné čtení Děti do stacionáře nastupují nezvykle ve středu, v úterý bylo ještě 1. ledna. Možná je dobře, že tu první týden nového roku budou jen tři dny. Byly delší dobu doma a autismus si přece jen zvyká na změny trochu déle. číst dále Bonbóny & únava / Martin Selner > NP č.501 > Jiné čtení Eseje biologa, spisovatele a filozofa Stanislava Komárka a blogera Martina Selnera, který popisuje životní zkušenosti vychovatele kupy autistických dětí. Zkrátka jiné čtení. číst dále
celý archiv