Jistě se s ním potkáte na dovolené u Středozemního moře, kde roste bujně jako plevel. Dvouletá až víceletá bylina je obvykle vysoká kolem 80 centimetrů, ale může mít i dva metry. V zemi je ukotvena mohutným kůlovým kořenem. Jinak se fenykl podobá kopru. Lodyha s kolénky je lesklá, šedozelená a dutá. Listy jsou dělené do nitkovitých úkrojků. Vyrůstají však z nápadných pochev. Tyto pochvy výrazně zduřelé dlouhým šlechtěním dávají vzniknout fenyklu-zelenině. Květenství je složený okolík.
Co s ním v kuchyni
Celá nadzemní část rostliny je jedlá a v každé její části se dočkáte typické „pendrekové“ vůně. Mladé výhonky lze používat jako zeleninu. Celoročně použitelné, jemné hedvábné lístky jsou lahodné a dekorativní. Hodí se do salátů, dipů, jako ozdoba na nejrůznější slaná jídla. Vytvářejí vynikající akord s grilovanými rybami. Květy jsou překvapivě sladké. Velkým překvapením jsou mladé nezralé plody. Dříve byly podávány jako digestivum. Jejich použití je snad nejuniverzálnější. Můžete je kombinovat s luštěninami, červenou řepou, přidávat je na koláče, namáčet je do čokolády. Suché plody jsou používány jako koření.
Co se o něm povídá
Podobně jako jiné miříkovité (třeba kmín nebo libeček) má i fenykl blahodárný vliv na zažívání. Proto se podával po jídle. V Antice se věřilo, že odhání démony a dodává sílu a odvahu. Používal se nejen jako posilující prostředek preventivně před akcí, ale sloužil i jako dekorace hrdinů po boji. Vily se z něj věnce pro gladiátory. Marathon znamená česky Fenyklové pole a rostlina si ponechala toto jméno i v novodobé řečtině (μάραθος). Ve středověku se zase věřilo, že může fungovat jako protijed uštknutí. Dnes je nepostradatelnou ingrediencí čajových směsí na podporu tvorby mateřského mléka a klidnění „prdíků“ novorozenců. Jeho latinský název Foeniculum je zdrobnělinou slova seno, což odkazuje k jeho jemným lístkům.
