NP č.519 > Téma číslaPomáhat sám soběJan Štěpánek, Jakub Yellen

resized/img/clanky/801x268c-26a5-3020-header.jpg
Principy pomoci v kostce, tak by se dal nazvat rozhovor s Danielem Kauckým, supervizorem sociálních služeb. Ponor do nejhlubších vod altruismu.

Jste supervizor. Na co dohlížíte?
Mám zhruba pětadvacet týmů v sociálních službách po celé republice, což je dost intenzivní kontakt s lidma, vychází mi to na dva týmy denně. Je to opravdu velká intenzita a zážitek, když si představíte, jak jsou lidi barevní a jaké mají osudy...


Jak to děláte, abyste se neopakoval?
Musím s nimi po nějaké době skončit, což je zaběhlá praxe, že po pěti letech se u týmu supervizoři střídají. Potíž je v tom, že v současné době je fluktuace lidí tak vysoká, že člověk skoro nepřijede do týmu, aniž by se personálně nezměnil.


Co ta supervize obnáší?
V tuhle chvíli je to standard pro sociální služby. Pracovníkům v těchto službách je poskytnuta nezávislá přítomnost odborníka, který by měl pomáhat reflektovat jejich práci, zvyšovat její kvalitu a podporovat lidi v té jejich těžké práci. Vždycky tam mám takové dilema, komu vlastně sloužím. Jestli jsem tam ve prospěch klienta té služby, aby s ním ti sociální pracovníci zacházeli co nejvíc eticky a efektivně, a nebo jestli jsem tam pro ty pracovníky, aby to vydrželi a aby jim v té práci a v tom týmu bylo dobře.


Jak se to dělá, aby lidem bylo v týmu dobře?
To je dobrá otázka, protože přesně na to je strašně těžké přijít, co těm lidem vlastně dát, aby se cítili spokojení a nasycení. Je to především ocenění a péče. I když se jim to ale snažím dávat, tak to z nějakého důvodu nestačí. Manažerské pozice to vůči svým podřízeným mají v tomhle ohledu složité.


Je to dost zobecňující otázka, ale co je to za lidi, kteří pracují v neziskovkách?
Ono se to hodně proměňuje. Ale především v těch letitých organizacích pořád pracuje dost lidí, kteří tam jsou od začátku, kteří zažili ten porevoluční srdcařský přístup a ducha. A to jsou většinou velmi skromní a pracovití lidé, kteří ale bohužel kvůli tomu nadšení přestávají vnímat, že se trh proměňuje a že kromě srdce je v sociálním světě taky už dost pragmatičnosti. Je tam ale z těch devadesátek hezky vytvořené neformální, přátelské prostředí, které sem lidi pořád táhne.

Motiv pomáhání je ve všech případech o tom, že člověk pomáhá především sám sobě

Umíme si představit, že tohle neformální, přátelské prostředí má i odvrácenou tvář. Je to tak?
Ano, stává se, že v některých organizacích to přesáhne míru toho, na co jsou dneska lidi zvědaví. Jeden člověk mi nedávno říkal, že neodešel z práce, ale ze sekty. Takhle silné slovo použil. Věnoval té službě všechno, i svoji duši, úplně ho to vycuclo a v momentě, kdy se rozhodl odejít, tak si o něm jeho kolegové mysleli, že zradil a přestali se s ním bavit. Říkal, že už nikdy nechce zažít, aby ze dne na den přišel o tolik přátel najednou. Takže to je pro ten nezisk stále typické, že se v něm takhle silně žije a vznikají silné vazby a pro některé lidi je to prostě moc. Zvlášť s příchodem nové generace to začíná pomalu narážet, lidé se už takhle hluboce oddávat myšlence dnes nechtějí. A tak se teď vlastně pořádně neví, jak to udělat, jak udržet ten smysl a sílu, ale nevytvořit extrém.


A vy víte, jak to udělat?
No... nejsem si úplně jistej. (směje se)


Setkal jste se někdy s tím, že by pro někoho to pomáhání bylo návykové?
Vůbec to nechci zobecňovat, ale ten motiv pomáhání je ve všech případech o tom, že člověk pomáhá především sám sobě. A může se to dostat až k doslova nutkavé potřebě pomáhat. Jsou i lidi, kteří kdyby nepomáhali, tak se sami dostávají třeba do úzkosti. A otázkou pak je, na co si zvykají ti jeho klienti, na jakou míru obětavosti. To pak dělá potíže v týmech, protože vzniká velká nerovnost v intenzitě pomoci jejich klientům.

 

Já jsem v devadesátých letech zažil tohle velmi osobní a intenzivní přátelství v různých týmech a mám to rád. Tehdy to ale bylo funkční, jen pokud to ti lidé opravdu chtěli a zároveň byli zralí, aby to nezneužívali.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Štěpánek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Prodejce Tomáš: Kde je Hradec, tam žijí králové / Jan Štěpánek > NP č.492 > Moje město Tomáš Máša je už z dálky nepřeslechnutelný. Usazen na židličce na rohu třídy Karla IV. a Baťkova náměstí čte nahlas vybrané pasáže z aktuálního vydání NP. Je jedním z pár prodejců NP v Hradci, městě, které se stalo jeho druhým domovem a na které nedá dopustit. V Praze je blaze, ale taky draze, říká původem Libeňák. „Tady mám přátele a známé, kteří mě drží nad vodou nejen teď, ale hlavně v době, když jsem utrpěl úraz, který mi otočil celý život vzhůru nohama.“ číst dále Dluhy nezmizí. Je to tvrdé, ale je třeba umět s nimi žít. / Jan Štěpánek > NP č.510 > Život prodejce Předluženost a exekuce, to je mezi prodejci to nejožehavější téma. Jak si trochu ulehčit život s exekutory za zády, přišli prodejcům poradit specialisté na dluhové poradenství Václav Kučera a Eliška Korencová ze společnosti Člověk v tísni. číst dále Budoucnost hledej v detailu / Jan Štěpánek > NP č.493 > Téma čísla „O budoucí podobě města už je do velké míry dávno rozhodnuto,“ říká Martin Barry, krajinný architekt a zakladatel reSITE, společnosti zabývající se možnostmi budoucího rozvoje měst. „Klíčem je infrastruktura, neviditelné město, něco, co jsme zdědili od předků. Takže pokud hledáte budoucnost města, hledejte v minulosti.“ číst dále Autismus v sobe má velikou lidskost / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.505 > Téma čísla Martinu Selnerovi, pečovateli ve stacionáři s autistickými dětmi, autorovi blogu Autismus & Chardonnay, v těchto dnech vychází stejnojmenná knížka. Povídali jsme si o tom, jak jeho práce ovlivňuje jeho psaní a že to někdy funguje i obráceně. číst dále mapa ŠŤASTNÝCH / Jan Štěpánek > NP č.490 > Téma čísla Slovo je mocné. Pokud si často něco opakujeme, snadno se nám to dostane pod kůži. Šťastná myšlenka dělá šťastného člověka. No ne? A co když se dokonce někdo jmenuje Šťastný, hm? Nebo Šťastná? Ne, nebojte, tohle nemyslíme jako vážný výzkum, jen jsme se koukli na stránky www. kdejsme.cz a nechali si najít všechny Šťastné, co jich v Česku je. A výsledky nás docela pobavily. Co myslíte, mají nějaký přesah i do skutečného světa? číst dále Říká se, že jsem tak trochu ras / Jan Štěpánek > NP č.494 > Téma čísla Nakonec by to chtělo rozhovor se skutečným psychopatem, říkali jsme si. Ale kdo je až takový psychopat, že nám k tomu přizná? Šéfkuchař Radek Kašpárek je proslulý svou tvrdohlavostí a výbušností, stejně jako svým kuchařským uměním. Dokáže být arogantní, až bezcitný. Umí chladně riskovat a jít za hranu. Ví, že je v podstatě psychopat. A ví, jak to zúročit v něco, co česká gastronomie nepoznala. číst dále My to štěstí loudíme (Štěstí podle komiků) / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.490 > Téma čísla Tomáš Baldýnský je autorem seriálu Comeback a Kosmo, je také jedním z autorů Zeleného Raoula. Luďek Staněk je jedním z nejvýrazějších českých stand-up komiků, jeho Pořad na Streamu si pouštějí statisíce lidí. číst dále Nejistá doba přeje psychopatům / Jan Štěpánek > NP č.494 > Téma čísla Lidmi, které si ze svého středu volíme, aby nám vládli a hýbali dějinami, bývají často osoby s psychopatickými poruchami. Proč nás přitahují a čím společnost fascinují? Rozhovor s filosofem a biologem Stanislavem Komárkem. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv