NP č.495 > FejetonJak nám chybí?Oldřich Villner

Dlouho, celý svůj život, sleduji, co se to mezi námi stále děje... Kdysi dávno jsem si myslel že důležité životní hodnoty se jmenují: Něžnost, Pochopení, Tolerance, Úcta, Respekt, Věrnost, Uznání, Citlivost a hlavně Láska...

Chápu, že je několik druhů Lásky a je jen na našem posouzení, která Láska je špatná a která ne... Moudří muži mi během rozhovoru na toto téma říkali, že špatná Láska se jmenuje Závislost, ale na toto téma si napíšeme později...


Láska má mnoho podob, třeba každý z nás zná Lásku k rodičům, podvědomě člověk miluje něžnosti, cit, jemnost... Ale to vědomí po nás šlape... Když jsem začal chodit s první dívkou svého života, zjistil jsem, že podle mojí společnosti budu větší chlap, když si zajdu s nimi do hospůdky a při nelibosti mojí přítelkyně si mám sjednat fackou doma pořádek. Společnost jsem vyměnil, koupil domů květinu, napsal verše, přišel jsem ve správný čas z první práce domů a dodnes vzpomínám na nezapomenutelný večer...


Přišel jsem na to, že člověk může milovat kromě druhého člověka i třeba vzdělání... Šťastný člověk, který studuje to, co miluje, nebo pracuje tak, aby mohl mít radost, že svou prací dělá radost...


Láska má i druhou stranu mince – Nenávist, Žárlivost... Podle mého názoru je Nenávist jen jiná forma pozornosti a Žárlivost jen jiná forma nedůvěry... V jednom rozhovoru s dívkou mi bylo řečeno, že když si v mozku dovolím myšlenku nevěry od partnerky, tak jí vlastně snižuji v morálním kreditu na pozici dívky veselé v rozkroku a ne na milující partnerku...


Člověk může být jakkoliv postižený na těle nebo na duchu, ale nikdo z nás nikdy není postižen na duši... Třeba se naučit ve chvílích samoty žít jen sám se sebou, vnímat slunečný den citem a ne negací... Co takhle příklad naprosto hluchého skladatele hudby ??!! Když má onu hudbu v srdci, dokáže napsat skvělou a nádhernou symfonii, kterou sice nikdy neuslyší a „jen" uvidí to nadšení v lidech, kteří přišli do divadla... Já mám rád svoji práci a tak, ale jednou se i stalo:

 

Kdypak jsi to prošla na mém prodejním místě,
to já nevím, nemohu říct bez pochyb tak jistě,
jen si pamatuji, že jsi prošla, proběhla okolo mě,
a byla jsi krásná, ladilo Ti všechno tak nádherně,
od té doby chodím Prahou a fotku Tvou v mysli mám,
zlehka něžně Tě obejmu a na tvář Ti pusu dám,
TAK STRAŠNĚ bolí procitnutí s vědomím, že jsem sám,
TAK STÁLE chodím Prahou a fotku Tvou v mysli mám,
jsi krásnější a krásnější, než kdo si představit může,
jak Tvá přízeň a Láska musí navždy potěšiti muže,
chodím si Prahou, hledám Tě a beznadějí přijde chvíle,
sednu si tiše na chodník a Smutkem nasadím černé brýle,
aby nikdo nezahlédl, náhodně neviděl, že samotou pláču,
vybavím si fotku Tvou a radostnou nadějí zase skáču,
STÁLE chodím Prahou a ve výloze vidím, kdo vlastně jsem,
jen malý, ošklivý, chudý a čestný zoufalec s Prostorem...
Chodím si Prahou a hledám Tě pro nabídku Prostoru potěšení,
to je můj časopis, nad něj nikde vážně lepšího není,
chodím si Prahou a jen Tvoji fotku v mysli mám,
chodím si Prahou a jsem tak moc a strašně sám...


autor / Oldřich Villner VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Kolonizace. Jak ji vidí botanik. / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“. číst dále Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Tady prodávám, tady je to moje / Jakub Yellen > NP č.495 > Život prodejce Prodej NP je pro naše prodejce nejen možností vydělat si na základní životní potřeby. Když každý den prodáváte třeba u pražského metra, stanete se brzy součástí zdejšího ekosystému. Poznáte se nejen s denně procházejícími lidmi, ale také se zaměstnanci z okolních stánků a obchodů. Tohle je pár příběhů o tom, že prodej NP nemusí být vždy jen o penězích. Že je to návrat do života se vším všudy. číst dále Psanci této země / Jan Stern > NP č.495 > Fejeton Když jsem byl malý chlapec, zaslechl jsem čas od času něco o vykořisťování. Protože jsem se však staral více o Třeskoprsky a samolepky Šmoulů, nezachytil jsem, co to přesně je a kdo koho vlastně v tom kapitalismu za kopcem vykořisťuje. Nakonec ovšem kapitalismus kopec přelezl, doplížil se až k Blaťáku a já dostal možnost si tu věc prostudovat takříkajíc zblízka. Dnes už mám zcela jasno. Důkazů jsem nashromáždil hafo: Vykořisťování existuje. Nelze vskutku nevidět, jak zaměstnanci vykořisťují své zaměstnavatele. číst dále
celý archiv