NP č.393 > Pošli to dálOptimismus předevšímJaroslav Fiala

Psychologové říkají, že pozitivní myšlení a sebedůvěra tvoří základy dobrého života.

 

Optimistický přístup nám vše usnadní, zefektivní práci a přitáhne k nám přátele. Snad je také výrazem pokroku, že ekonomové začali brát v potaz štěstí a spokojenost, spíše než jen růst HDP coby ukazatele kvality života ve společnosti. V naší kultuře je však přítomné i jisté napětí mezi pozitivním přístupem a sebezapřením. Obojí je totiž považováno za ctnost. Nedaří se vám v práci nebo jste přišli o místo? Přestaňte se mračit, věřte v sílu optimismu a berte to jako příležitost něco na sobě změnit a víc se snažit, dočteme se. Takhle se ale pozitivní přístup může rychle změnit v normu, která má za následek zakrývání problémů a souvislostí kolem nás.

„Optimismus je opium lidstva,“ píše Ludvík Jahn, postava z románu Milana Kundery Žert, aby si za to v době, kdy je optimismus nařízen a zároveň všeobecně sdílen, vysloužil práci v dolech. A byl to i falešný optimismus, který přispěl k ignorování toxických finančních produktů a hospodářskému krachu v roce 2008. Často přitom slyšíme, že se máme učit pozitivnímu přístupu. Jestli ale má být životním pravidlem optimismus, kterému je třeba se „učit“, něco není v pořádku. Možná jen nevěříme, že se věci samy od sebe zlepší. A třeba k tomu máme dobrý důvod. Stejně jako negativní lidé mohou dělat věci horší, i tady se jedná o neschopnost oddělit vlastní pocit od vnímání reality. Pak se třeba taková chudoba může jevit jako dobrovolná věc – vždyť každý svého štěstí strůjcem. A ti, co žijí ve vyloučení, mají začít pracovat, aby se motivovali. Víra, že se věci zlepší silou našeho myšlení, ale zůstává opravdu jen vírou. Asi nepřekvapí, že celosvětově je hlavní překážkou ke štěstí právě chudoba. Podle průzkumů patří ty nejspokojenější země k těm nejbohatším. Pokud jde věřit mírám štěstí, ze 178 zemí je taková Velká Británie na 4. místě, zatímco Indie až na 125. A to navzdory bohatým tradicím meditačních technik. Odkud se tedy víra v sílu optimismu bere? Možná jen na ty, kteří ji hlásají, pasuje jeden známý výrok: Jak po nich máme chtít, aby to chápali, když jsou dobře placeni za to, že to nechápou?

 


autor / Jaroslav Fiala VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

O mostech mezi hudbou a lidmi / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.379 > Téma čísla Spojení hudby a nejmodernějších technologií může vyústit do vzniku pozoruhodných nástrojů, léčby těžkých nemocí i poznávání sebe sama. Americký skladatel Tod Machover se o to pokouší už řadu let v sepjetí s vírou v lidskou tvořivost a změnu k lepšímu.   číst dále Zlo, koště a bradavice / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.355 > Téma čísla Primitivové a rozvraceči versus normální a slušní lidé. Rozdělování společnosti na nesmiřitelné tábory obvykle provázelo hledání vnitřních nepřátel. Také současné hony na čarodějnice však mají své inkvizitory a oběti, jejichž role se mohou velmi rychle proměňovat.   číst dále Pošlete pryč své vojáky! / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.373 > Dějiny přítomnosti Bývá přirovnávána ke známé barmské disidentce Su Ťij, ve Velké Británii obdržela cenu Anny Politkovské a západní média ji považují za jednu ze sta nejvlivnějších osobností loňského roku. Kdo je ta odvážná Afghánka, o které v Česku není moc slyšet?   číst dále Přestat být cizincem / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.342 > Rozhovor Může se Vietnamec stát někdy Čechem? Jak daleko může zajít islamofobie v Evropě? Mohou Češi pomoci řešit izraelsko-palestinský konflikt? Kudy vede hranice mezi nekritickou vstřícnosti a strachem z cizího? Rozhovor s politologem Pavlem Baršou.   číst dále
celý archiv