NP č.348 > Kultura | HudbaJste snad z jinýho světa?Petr Pospíšil

Bývalý ministr kultury Jandák se nedávno blýskl výrokem, že bigbeat není pořádné umění. Ještěžě neví, že peníze z ministerstva, které ne až tak dávno kontroloval, nedávno podpoříly vydání tří cédéček, které staví jeho uměnovědný postřeh na hlavu. Kdo by čekal, že vydání brněnských legend osmdesátých let Odvážní bobříci a Pro pocit jistoty bude po takové době představovat událost?

 

Tahle kometa nasvítila normalizační Brno opravdu jen nakrátko. Vždyť Odvážní bobříci, kapela, která se rozhodla nedělat kompromisy v obsahu i ve výrazu, působila pouhý rok. Těch několik koncertů ze sezóny 1982-1983 se ale zapsalo nejen do paměti účastníků, ale rovněž do magnetofonových pásek, které slávu „Bobříků“ nejen rozšířily, ale také uchovaly. I pro dnešní posluchače.

 

MÁ MILÁ JE MRTVÁ

Absurdita a syrovost. To je hlavní pocit z krátkých písní Odvážných bobříků. Ovšem hned je třeba dodat, že syrovost v tomto případě není záminkou pro hudební neumětelství a absurdita není popisována s plačtivostí, ale spíš s jakousi až cynickou věcností. Stížnostem na zlý osud se kapela vysmívá textem své nejznámější skladby: „Cože? Pláč? Člověče, co jste zač? Jste snad z jinýho světa? Taková obyčejná věta – máš strach? Tak drž hubu – a neviř prach.“ Věcný portrét doby svého vzniku na pár řádek. Většina písní skupiny (ostatně i tato), jejíž texty většinou tvořila tvorba mladých brněnských básníků, je ovšem nadčasová. Že „všichni jednou umřem“ vědí lidé ve všech dobách a režimech – a ve všech dobách a režimech znějí přibližně stejně děsivě slova milostné písně, která začíná verši: „Má milá je mrtvá/já to s ní dělám dál.“

Texty kapely lze někdy číst jako útok na konzumní mentalitu, jindy prostě jako čistý popis absurdity, někdy spojené s násilím: „Tvářil se jak nevinný/a nakopl mi ledviny./Řek sem si: seš v právu/a urval sem mu hlavu.“ Tahle kapela neměla potřebu vymezovat se jako punková, zdá se, že škatulky tohohle typu vysloveně nesnášela. V jistém smyslu se ale jedná o punk v nejryzejší podobě.

 

POZOR NA NĚ

To už se nedá říct o hudební skupině Pro pocit jistoty, v níž se po zániku předchozí formace spojilo jádro kapely s ambiciózním experimentálním skladatelem Martinem Dohnalem. Výraz se posouvá od naivity a syrovosti k silné expresi, někdy se zdá, že až k hraničním možnostem vyjádření. Texty, ať už od členů kapely nebo od básníků jako Eliot či Péret, jsou silné a odvážné. „Zavřít zničit spálit zkurvit zabít udat zhnusit zacpat hubu zkopat prdel zaříznout zadusit vydat hrozit hřímat hubit provolávat slávu degradovat deformovat kroutit krkem davu kritizovat kontrolovat konfiskovat jásat komentovat kamuflovat hrůzou nervy drásat Pozor na ně!!! Pozor na ně!!!“ zpívala tehdy skupina například a kombinovala to s dobovou zprávou z tisku o přiznání Záviše Kalandry, levicového intelektuála odsouzeného k smrti v procesu s Horákovou.

Posun k silné expresivní hudbě, na níž je vidět soustředěné zkoušení i silná osobnost skladatele, ale zároveň znamenal jistou ztrátu. Ztrátu původní syrovosti, živelnosti a jakési surové naivity, jež sálá z písní „bobříků“. Až příliš promyšlený umělecký výraz jako by pohltil původní nespoutanost a sílu…

Buď jak buď, tři vydaná cédéčka brněnských legend alternativní hudby osmdesátých let pro nás nemusejí být zjevením z minulosti. Ty zašlé nahrávky k nám mluví jako ke svým bezprostředním posluchačům.

 

Odvážní bobříci (Guerilla Records, 2009)

Pro pocit jistoty(Guerilla Records, 2009, 2 CD)

 


autor / Petr Pospíšil VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nezastavujme v půli cesty! / Andrea Novotná, Petr Pospíšil > NP č.370 > Pošli to dál Vážený ministře financí (nebo kdo to u nás vlastně rozhoduje o pojmenování veřejných budov a prostranství), píšeme Vám v reakci na návrh některých pražských aktivistů, kteří již poněkolikáté odvážně a srdnatě prolomili atmosféru zastydlého čecháčkovství.   číst dále Běžný pojem spravedlnosti / Petr Pospíšil > NP č.485 > Pošli to dál Už loni v dubnu proběhla halasně vyhlašovaná policejní akce Fénix. Zatímco mytický ohnivý pták téhož jména prý vstane z popela, policejní akce se spíše do popela propadla. Z velkolepě vyhlašovaného odhalení celorepublikové sítě nebezpečných anarchistických teroristů zbyla pětičlenná skupina, která se scházela v bytě s dvěma policejními agenty. Zatímco agenti tvrdí, že dva členové skupiny plánovali útok na nákladní vlak, členové skupiny říkají, že se stali objektem policejní manipulace a že s agenty „hráli hru“ ve snaze je odhalit. K žádnému útoku přitom nedošlo. číst dále Kdo vládne světu... / Alexandr Budka, Petr Pospíšil > NP č.374 > Téma čísla Torií spiknutí jsou desítky, vzájemně si odporují. Je velmi nesnadné a nemá ani smysl anžit se je propojit do jednoho smysluplného rámce. Představují spíše nesourodou sbírku různých představ, dokument představ o povaze moci.   číst dále Zpověď nekuřáka / Petr Pospíšil > NP č.487 > Pošli to dál Vždy jsem se považoval za fanatického nekuřáka. Kouření mi (na rozdíl od mých dvou sourozenců) asi navždy znechutil pohled na otce, jemuž jsem se jinak obdivoval a u nějž jsem nemohl pochopit, že s kouřením chce přestat – a nemůže.   číst dále
celý archiv