NP č.333 > Pošli to dálKonec lenochů - přicházejí prokrastinátořiZuzana Brodilová

Mediální prostor má své tradiční tématické stálice, ale i komety, co zazáří a následně prosviští různými typy periodik i internetových fór ve všech představitelných podobách a souvislostech.

 

Jednou z takových komet posledních měsíců je i fenomén prokrastinace. O chronické tendenci odkládat plnění povinností a úkolů na později si tak v poslední době mohli „ve svém“ počíst hráči počítačových her, intelektuálové, hypochondři, ale třeba i motoristé holdující tuningu. Svých takřka sedm tisíc „příznivců“ si získal dokonce i speciální profil věnovaný tomuto tématu na Facebooku. Stovky těch, kterým se ještě nedávno prostě nechtělo učit, psát diplomky nebo pracovat (v pohotovosti je vždy spoustu jiných, příjemnějších možností, jak se zabavit) dnes zkrátka prokrastinují. Rychlé zdomácnění termínu, který ještě před časem zaujímal spíše skromné místo v odborných textech, dává tušit, že stereotypně otravný frontální útok médií tentokrát narazil na citlivé místo. Není pochyb, že odkládání nepříjemných úkolů může za určitých okolností nabýt nezvladatelných rozměrů a souviset s depresemi či úzkostí. Společenský systém se ale pod tíhou kolektivního odložení povinností zatím nehroutí – proměna včerejších nenápadných lajdáků v armádu nepřehlédnutelných prokrastinátorů proto stojí za pozornost. Necháme-li stranou zjevnou patologii a zůstaneme u běžné staré lenosti s novým jménem, nabízí se otázka, do jaké míry čerstvě zpopularizovaný fenomén zapadá do systému všeobecně přijímaných hodnot. Společnost nastavená na dosažení úspěchu a maximálního výkonu, „prázdné“ lelkování a odklady ve prospěch zábavných „prkotin“ příliš nevítá. Nadměrná pozornost věnovaná prokrastinaci se pak může jevit i jako snaha označit vše co není „správné“ terminologickou škatulkou a diagnostikovat v kategorii ne-normy. Zatímco s leností, občas otravnou ale někdy i roztomilou a příjemnou vlastností, může člověk normálně žít nebo třeba bojovat, prokrastinace je patologie, která volá po léčení, optimalizaci a změně. Zdravá a pozitivní budoucnost zbavená nešvarů zní možná lákavě, zanechává ale nepříjemnou pachuť sterilní otravnosti. Někdy se možná vyplatí v přiměřené míře hýčkat i špatné vlastnosti. Můžou se koneckonců hodit. A i kdyby ne – k neoptimalizovanému životu vždycky patřily a patří. Vždyť i tahle glosa mohla za jistých okolností vyjít už v minulém čísle. Taky ale mohla být až v tom dalším. Nebo v prvním poprázdninovém...

 


autor / Zuzana Brodilová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Vzít do ruky sprej... / Andrea Novotná, Zuzana Brodilová > NP č.373 > Téma čísla Graffiti patřilo k vedlejším produktům revoluce. Stylizované nápisy na zdech přiblížily Prahu západu dříve než nové supermarkety a silnice. Policie zpočátku příliš často zasahovat neuměla nebo nechtěla. Příslovečné betonové džungle sídlišť tak vytvořily ideální prostor pro vznik místních „crew“. Všeho do času?   číst dále Za čisté město / Tomáš Havlín, Zuzana Brodilová > NP č.373 > Téma čísla Jihlavu předchází pověst jednoho z „nejpočmáranějších“ měst v republice. A také města, jehož radnice bojuje proti writerům nevybíravími metodami, aniž by jim nabídla jedinou legální plochu. To zní přitažlivě. Nejde ale jen o populistickou bublinu?   číst dále Pěkný Žižkov - klidně bez vás / Tomáš Malík, Zuzana Brodilová > NP č.335 > Téma čísla Podoba českých měst se díky záměrům investorů v posledních letech mění. Jejich aktivitu mohou usměrnit především radnice. Příklad Žižkova, jedné z nejsvéráznějších čtvrtí v Česku, bohužel dokazuje, že námluvy radních s developery nejsou výjimkou.   číst dále Normální je souhlasit / Andrea Novotná, Zuzana Brodilová > NP č.340 > Téma čísla Nikdo nás dnes téměř k ničemu přímo nenutí a tak se zdá, že moc ze společnosti zmizela. Jenže ona nemusí být jen červenou stopkou v podobě zákazů a příkazů. Mnohem účinnější je usměrnit přání a nenávisti druhých. Vládnout nikoli donucením, ale určováním toho, co je normální.   číst dále
celý archiv