NP č. 539 | Sousedství

Titulní strana

Už ve starověké filozofii, která je nám podle mě bližší než třeba buddhismus, měli například hédonickou a stoickou školu, přičemž ta první hlásá, že štěstí, podstata života, je v maximalizaci radovánek, v překladu do dnešní reality káviček, svetříků, nákupů, krátkodobých radostí, čím víc tím líp, sky is the limit. Takové ty často závislostní věci a činnosti, které mají v životě svou roli, ale když si je spleteme s radostí a jedeme jenom na nich, tak máme zaděláno na problém.

 

Kdežto stoici říkali, že podstata života je v kultivaci dlouhodobé radosti. Radovánky a radost jsou dvě důležité polohy, které jsme smíchali a různě si je mezi sebou pleteme. A když začneme žít víc se sousedy, máme najednou jiné aktivity, kterými si pomáháme k radosti, než je nakupování pro potěšení."

Tomáš Hajzler

 

 

PS

V hlavním sousedském tématu čísla najdete rozhovor nejen s Tomášem Hajzlerem, ale také povídání o skvělém projektu Vnitroblock.cz nebo divadelním představení Schůze majitelů bytových jednotek v podání Jiřího Havelky a divadla Vosto5. V části věnované našim prodejcům se pak těšte na výčet šílených historek, které se našim prodejcům stali při prodeji NP a rozhovor prodejkyně Jitky z pražského I.P. Pavlova s Davidem Prachařem.

Otvírací text k hlavnímu tématu a k anonci tohoto čísla jsme tentokrát přenechali hvězdnému hostovi. Tomáš Hajzler, neúnavný propagátor komunitního života pro nás skvěle shrnul, proč stojí za to být dobrým sousedem – i když to není vždycky úplně snadné. 

 

„Snad se shodneme na tom, že se všichni snažíme žít život, který by nás těšil. Chceme se cítit víc dobře a míň blbě. A já mám takový recept, který jsem objevil už před lety, Freudovo ‚Lieben und Arbeiten'. Jestli chcete být v pohodě, tak si ošéfujte tyhle dvě věci, radil Freud. Tedy mějte práci, která vás naplňuje – takové to, u čeho dokážete úplně ztratit hlavu, a i když je to občas náročné, tak víte, proč to děláte a vidíte v tom smysl. Což znamená, že to musí být taky něčím prospěšné a řešit nějaký, pokud možno skutečný problém. Jinak jde jen o dopaminový rajc, jehož efekt dlouho nevydrží.

 

A potom dobré vztahy – je důležité být obklopený spřízněnými dušemi. Jsme společenští tvorové a člověk si nemůže vystačit s tím, že bude dva tisíce šest set sedmnáckrát za den hladit svůj iPhone, což je evropský průměr dotýkání telefonu. Já rád používám taky metaforu důlku. Když člověk zapadne do důlku, tak to je to ono, prostě ví, co má dělat. A přijde mi, že život začíná být správný, když se témata komunity, tedy společenství blízkých lidí, a práce začnou potkávat.

 

 

náhled
náhled
náhled
celý archiv