Archiv starších čísel

90. léta NP č. 515 Ročník 2018

Téma čísla

90. léta Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila / Redakce Na každé dekádě 20. století by se dal najít celý vagón zajímavých námětů pro tvořivé uchopení. Když jsme ale někdy v lednu seděli na poradě kolem našeho kulatého redakčního stolu, nikoho ani nenapadlo, že bychom se pustili třeba do sedmdesátek. Všichni jsme chtěli devadesátky. Squatting na růžích ustlaný / Tomáš Horáček Někomu vyraší hrůzou vlasy na hlavě, někdo si představí dredaté nemyté lidi, kteří obsazují prázdné nemovitosti a chtějí v nich budovat komunitní centra, pořádat koncerty a party, pro jiné je problém v legálnosti celého počínání. Někdo je přesvědčen, že jediné, co tyto lidi zajímá, jsou drogy. A pro někoho jsou to prostě sympatičtí šílenci. Generace 70. let / Redakce Tohle jsou lidi, kteří v devadesátkách natvrdo dospívali. Dodnes se z toho zmatku vzpamatovávají. Kazil jsem vkus národa / Ivan Rössler Ještě po letech občas narazím na internetu v nějaké diskuzi na záštiplnou poznámku, že jsem kazil vkus národa bezduchými estrádami. Přiznávám: bylo to tak. A omlouvám se všem čtenářům Kanta a Prousta za postnormalizační zábavu, kterou jsem jako šéfredaktor redakce zábavy TV NOVA pěstoval, abych je od oblíbené literatury odvedl k televizní obrazovce. Generace 80. let / Redakce Kluci z osmdesátek to mají s devadesátkami tak napůl. Prý klidná doba, ale zároveň na nich nenávidí všeobecný šlendrián. Továrna na neopakovatelno / Pavel Štorek „Je fajn zavzpomínat si na 90. léta,“ říká umělecký ředitel festivalu 4 + 4 dny v pohybu Pavel Štorek, který letos už po třiadvacáté hledá pro svůj festival opuštěnou Prahu. Generace 90. let / Redakce Tyhle lidi devadesátky milují. Narodili se přímo do nich a na všechny ty divnosti dodnes s láskou vzpomínají. Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. Techna ráj to na pohled / Filip Janovský Štvou vás kecy stárnoucích nul, jak dřív byla tráva zelenější, všechno bylo hezčí, lepší, barevnější? Vadí vám stesky už-taky-čtyřicátníků o zlatých devadesátkách? Té euforické době plné svobody, kterou si ti, kteří ji zažili, idealizují jako svatý obrázek? Tak to ani nečtěte dál, protože přesně takovou nostalgickou snůšku zašuměných dojmů můžete na následujících řádcích očekávat. Generace 00. let / Redakce Tahle partička devadesátky nezažila. Přesto jsou jimi dost ovlivněni. Spíš jsou ale rádi, že se narodili až v další dekádě.

Fejeton

Čtvrtohry / Jan Stern Geologové nám tvrdí, že žijeme ve čtvrtohorách. Ve skutečnosti však žijeme ve čtvrtohrách. (a zapomeňte prosím na Hunger Games a jiné pitominy.)

Novinky / Technoskop

Dvě velké bouračky Facebooku a Uberu / Darek Šmíd Dva velké průšvihy technologických gigantů budou mít zřejmě vliv na budoucnost celých oborů.

Jiné čtení

Temné kouty srdcí / Stanislav Komárek Rakouský etolog Konrad Lorenz uvedl do moderního světa tezi, že agresivita v duších lidí a zvířat vzniká spontánně, má jakýsi biologický význam a nevybíjena se hromadí jako voda za přehradou. Tričko & puberta / Martin Selner Jedna z nejzákladnějších potřeb nově narozeného dítěte je pocit, že je tady správně, že je milované a že svět pro něj představuje bezpečné místo. Já většinu svého pracovního dne trávím s autisty a pozoruju jejich rituály, které si vytvořili, aby jim ten „cizí“ svět nepřipadal tak nebezpečný. Vytvořili si je i přesto, že byli a jsou milovaní.

Kultura

O mužích, zakázaných pudech a odložených ženách / Benjamin Slavík Italský režisér Luca Guadagnino natočil jeden z nejoceňovanějších filmů. Nahlédnete-li jej zblízka, zjistíte, že je víc, než by se mohlo zdát. Následující esej otevírá vzájemně provázané prostory filmu Dej mi své jméno.
celý archiv