Archiv starších čísel

Česko 2017 NP č. 500 Ročník 2017

HappyEndi

Já jsem vždycky věřil tomu, že se z toho prostě dostanu / Jakub Yellen, Jan Štěpánek Za téměř 18 let prošlo Novým Prostorem 9825 lidí, kteří se ocitli v sociální tísni. Byli zachyceni záchrannou sítí, která jim nedovolila propadnout až na samé dno. Každý rok si z dvou set klientů NP najde práci průměrně 40 lidí. Našli jsme tři bývalé prodejce, kterým se tento šťastný krok podařilo udělat, a k 500. jubileu je pro vás vyzpovídali. Tomu ver, ty kokos! / Jakub Yellen Rappera Martina DLM jsme potkali den po splnění jeho velkého snu. „Včera jsem předal Karlu Gottovi CD s nahraným trackem, který jsem udělal přímo pro něj,“ zářil Martin a happy end, pro který jsme si k němu přišli, nám naservíroval na zlatém podnose. Nejsem tak naivní / Jakub Yellen Na fotce vidíte Američana Petera v dobách, kdy mu nezbývalo než v Praze prodávat NP. Dnes je tenhle nomád zase na cestách, vypátrali jsme ho po e-mailu. 500 čísel. Happyend? / Jakub Yellen Je jediným člověkem, kterému rukama prošlo všech pět set čísel Nového Prostoru. I pro Dášu Kocmánkovou jako ředitelku NP je současný stav happy end. „Vznikli jsme na zelené louce, takže dlouho trvalo, než jsme se všechno naučili. Dneska už jsem klidná a v podstatě šťastná,“ říká.

Téma čísla

ČESKO 2017 / Jan Štěpánek, David Zábranský Máme tendenci se neustále podceňovat, nebo jsme k věčnému brblání odsouzeni ironií osudu? Jsme my Češi víc než vyčuraní lokajové? Jsme smějící se bestie? Oběti? Naivkové? K pětistému vydání NP jsme požádali spisovatele Davida Zábranského, aby pro nás sestavil sbírku povídek o současném Česku. Věděli jsme, že nechceme žádné švejkování, litování se, osočování druhých. Věděli jsme, že chceme surový materiál o surových Češích. Chtěli jsme něco sebevědomého, překvapivého. A dostali jsme to.

Poezie

hraniční kameny / Jan Těsnohlídek hranice a zdi / Jan Těsnohlídek

Povidky

Věc bezdomoví / Zeno Kaprál Heidegger míní, že člověk bydlí básnicky. Tu maximu převzal od Hölderlina a souhlasil s ní. Hezky česky / Roman Ráž Táto,“ vyzvídá malý Michal, „co to znamená?“ „Co myslíš?“ Chlapec ukazuje na plakát před obchodem, z něhož právě vyšli. „No, co je s ním?“ Michal už umí číst. Pomalu slabikuje: „Nakupujte hezky česky!“ Dopdele / Marek Toman Ty nejsi Čech, viď?“ Tu otázku mi klade paní Jana, a teď už je jasné, že se dívá na mě. Celý večer po mně pokaždé jen přejela pohledem, stejně jako celá ta jejich parta. Nikdy jsem si nebyl jistý, jestli nekoukají z okna, které mám za zády. V Čechách / Václav Kahuda „Když bohové ještě byli lidmi.“ („… Inúma ilú awílum.“ Babylonský epos) Lovci a medvědi / Zuzana Kultánová Chvíli nato budou bezradně pročítat jídelní lístky v hotelové restauraci, která vypadá, jako by prodělala české devadesátky. Jíra a Míra pár dní spolu / Ladislav Šerý Když nastane vyprahlost a sucho, objeví se někdy v mělčinách pevný kus země, po němž se dá chvíli chodit, než dojdou vzpomínky a řeč se stočí zpátky na břeh, pro jedny do nezasloužené nejistoty, pro druhé do nevědomé lhostejnosti, která by se dobře vyjímala v jiném prostředí, mezi podřízenými nebo kolegy. Ignorantům (ne imigrantům) vstup zakázán / Markéta Lukášková Když jsem sbírala inspiraci pro tenhle článek, napadla mě taková obligátní věc. Zeptala jsem se přátel a followerů ve statusu na Facebooku, co se jim vybaví, když se řekne Česko. Anketa měla docela úspěch, co by za takový vzorek dala leckterá renomovaná výzkumná agentura.

Poezie

něco se děje / Jan Těsnohlídek rakovina / Jan Těsnohlídek

Povidky

Nezdálo se, že by něco cítil / Miroslav Pech Hodil do sebe dva Ranisany na zklidnění bolavého střeva a zapil je vychladlým čajem. Jmenoval se Marek Hanzlík a byl učitelem na základní škole. Shrábl ze stolu potřebné věci, zvedl se a vyšel na chodbu. Klíče byly ve dveřích. Zamkl kabinet na dva západy a zadíval se na kliku. Jako kdyby za ni chtěl znova vzít a vrátit se dovnitř. Lepení svitků / Petr Pazdera Payne (dramolet) Slečna Jarka a tajemný vynález inženýra Macha / Jaroslav Pížl Jste vždy tak vážný, pane inženýre…“ řekla dívka dotknuvši se předloktí mladého muže květem astry, kterou jí byl věnoval na počátku jejich schůzky. Na sklonku srpnového dne brali se za vsí procházkou. Šli volně, noha nohu míjela beze spěchu. Při západním obzoru dohasínal pruh ohně, zahrady tonuly již v přítmí. Nad korunami stromů nesl se vzdálený ženský zpěv… Štěstí / Daniel Hradecký Dvacet let jsem chodil kolem horké kaše, ale teď, když matka umírá, lépe řečeno když je ve svých pětasedmdesáti letech se svými přirozenými stařeckými komorbiditami a slušným důchodem ideálním příslušníkem cílové skupiny medicínsko-vojensko-průmyslového komplexu, odvážil jsem se zeptat, jak to tedy má s pánembohem, když už jsme po generace těmi matrikovými katolíky. Řekla, že s Bohem skončila, když jí bylo dvanáct.
celý archiv