NP č. 427 | Underground

Titulní strana

Vážené čtenářky, vážení čtenáři!

 

Snad se tentokrát nedopustíme podobné neurvalosti, jako nedbalý turista, který si vyšlápne v národním parku mimo vyznačený chodník, když jsme si za hlavní téma tohoto čísla zvolili underground. Tak od věci ale taková obava přitom není. I jindy se stane, že zvažujeme, o čem psát a co raději nechat stranou, nikoli proto, že bychom Vám chtěli něčeho odepřít, ale prostě proto, že vystavení některých jevů nebo událostí na světlo a jejich mediální zvýraznění znamená také jejich velmi pravděpodobné znehodnocení. „Podzemní“ a skrytý underground by toho mohl být dobrým příkladem. Jeho vytažení na přední stránky, ikonizace undergroundu, je totiž dost možná nesmysl. Svůj cíl lze buďto minout, anebo jej trefit, ale jen za cenu jeho zničení.

 

Krom toho nelze obejít scholastické diskuze, co že vlastně ten underground je. Jako dobrý příspěvek k tématu mě napadá příhoda amerického rappera Taliba Kweliho, který chtěl krátce po 11. září letět v rámci Spojených států do Kalifornie, avšak na letišti jej zastavila skupina mužů v černých oblecích a odvedla jej do zadní místnosti. „Asi měli nějaký odposlech. Zajímali se totiž o to, proč mám ve sluchátkách čtyřicet let staré projevy Stokely Carmichaela (mladšího a radikálnějšího nástupce Martina Luthera Kinga),“ vzpomíná Kweli a dodává: „Ukazuje se, že jeho slova rezonují i po všech těch letech a FBI se jich dále bojí. Už možná ne tolik jako dřív, ale pořád dost nato, aby vás zastavili, protože je posloucháte.“ Underground z toho pohledu by byl tím, co má pod zemí také zůstat.

 

Vedle hlavního tématu, které se ovšem věnuje zejména českému prostředí, jsme pro Vás připravili i další články. Zejména bych rád upozornil na rozhovor s Klárou Petrželkovou (s. 20–22), která jezdí studovat gorily do Afriky. Jejími vlastními slovy: „Když sedím v pralese spolu se stopařem a ze sedmi metrů pozorujeme gorilu, někdy si říkám, kolik lidí má tuhle možnost.“

 

Vítejte v Novém Prostoru,

 

Tomáš Havlín

celý archiv