NP č. 315 | Svět práce

Titulní strana

Vážení čtenáři, vážené čtenářky, známe ji všichni. Šlechtí. Když je kvapná, tak je málo platná, ale buď jak buď, nejsou bez ní koláče. Tak proč tolik z nás tak moc nebaví? Možná to bude v čase, který jí musíme věnovat a který ukrajuje podstatnou porci z našich dní (s. 7). Možná půjde o metody řízení, v nichž někdy platí mnohem slabší argument, když je opentlen tou správnou manažerskou hantýrkou a hlavně mocenskou pozicí toho, kdo s ním přišel (s. 8). Umí čeští pracující hájit své kolektivní zájmy? A co by se muselo změnit, aby to dokázali? Zeptali jsme se filozofa Martina Škabrahy a ekonoma Petra Gočeva (s. 9). A následovat bude reportáž současných trendech na trhu práce – skrze příběhy lidí, jejichž přístup k profesi není v Česku stále ten nejčastější, i slovy sociologa Petra Kuchaře (s. 10-11). A na práci se podíváme ještě jednou, z historického pohledu: před nedávnem zesnulý Tomáš Baťa mladší byl členem významné podnikatelské rodiny, která v prvorepublikovém Československu zaváděla amerikanizované metody práce, což ji přineslo slávu u jedněch a reputaci vykořisťovatelů u druhých (s. 12-13). Naopak takřka z jiného světa bude reportáž, která vás zavede mezi hippies do srbských hor na tradiční setkání Rainbow, mezi ty co se rozhodli pro dobrovolnou skromnost, aby nemuseli tolik pracovat (s. 14-15). Ačkoli už jsou dospělí, žijí u rodičů, často nevycházejí z domu a prožívají svůj čas v dobrovolné izolaci. Japonští hikikomori jsou ale i ve své osamělosti spojeni s okolní společností víc než si myslí, reagují totiž na striktní kulturu, která přežívá i v současném Japonsku (s. 16-17). Rozhovor tentokrát představuje nepříliš známého, ale významného českého fotografa a pedagoga Pavla Diase (s. 18-20). Jedna reklama na whisky svého času hlásala, že „Bůh je muž“. Co se ale stane, když o něm začneme přemýšlet jinak a začneme v něm nacházet ženské charakteristiky? Vždyť přece stvořil muže i ženu „k obrazu svému“… Mohl by být Bůh žena? A kdo by pak v nebi dělal domácí práce? Dozvíte se na s. 21.

Andrea Novotná

 

celý archiv