NP č. 306 | Dravost

Titulní strana

Pohádky o mašinkách (Eugen Liška)

Predátoři (Stanislav Komárek)

Vlky a ovečky je lépe nechat v pohádce (Petr Jedlička)

Proklít fíkovník zvířata neumí (Jeroným Klimeš)

1954 - Francie odchází z Indočíny (Petruška Šustrová)

Xavier Baumaxa dva týdny prodejcem NP (Jan Skopec)

Sledování filmů bez omezení prostoru a času (Andrea Slováková)

Pohoda zvířat je hodnota sama o sobě - rozhovor s Markem Špinkou (Ivo Bystřičan)

Lidský dotek chladného stroje (Jiří Ptáček)

Pasti trampolíny (Tereza Marečková)

Hry s hlasivkami (Karel Veselý)

Kabaret zchudlých loutkářů (Petr Šourek)

Inteligentní zfilmované divadlo (?) (Dominika Prejdová)

Uličníci (Eva Bořutová)

Křehké blýskání na lehčí časy (František Staněk)

Vážené čtenářky a vážení čtenáři,

 

donedávna jsme s redakčním kolegou Tomášem Bojarem byli velmi pyšní. Šéfovala nám totiž žena, scenáristka Veronika Hrdinová. Řadili jsme se mezi pokrokové muže, kteří nemají zapotřebí soutěžit s ženami o dominanci a kteří by k redakční poradě zasedali s klasickou myšlenkou „Běda mužům, kterým vládne žena" a tajným plánem plíživého převratu. Ono totiž mít nad sebou v hierarchii ženu mělo své výhody. Zvládala mnoho věcí naráz a stíhala nám dokonce připomínat naše úkoly. Když jsme sedávali nad tématy, texty a obálkami, nesnažila se, aby vždy bylo po jejím. Pokud jsme něco pokazili, její výtky byly podány natolik citlivě, že nerozdmychávaly naši případnou mužskou ješitnost. Jestliže se ta projevovala, tak úplně jinak. Člověk se totiž snažil udělat na pohlednou a chytrou nadřízenou dojem svou prací. Hlavně, aby se nestalo, že uslyší: „Hele, Ivo, ten tvůj článek je úplná blbost." To by byla hrůza. Od chlapa by to tak nevadilo, navíc by se mu dalo oponovat: „Sám seš blbej, šéfíku." To ženě přece jen říci nelze, pokud je člověk aspoň trochu gentleman. Což my v NP docela jsme.

 

Ano, byli jsme tak moderní. Jak nám bylo líto kolegů v předních tuzemských společenských magazínech Respektu, Reflexu, Týdnu či Instinktu, které vedou samí šéfredaktoři. O co všechno tam přicházejí... Jenže před nedávnem se naše šéfredaktorka rozhodla vyhlásit o svůj post soutěž a své schopnosti popustit zase do jiných sfér. Vítězně nakonec prošel já a nyní jsem plný obav. Co mi řekne kolega Bojar, až mu o jeho textu řeknu: „Hele, Tome..." Nebo bych to měl říct nějak jinak, citlivěji? Vždyť jsme ale chlapi. Jenže co když pak odvětí ono „Sám seš..."?  Dělám si legraci, on totiž blbosti vlastně nepíše a já nejsem zas takový příkrý. Ale stejně jsme se od naší šéfredaktorky naučili hodně. Proto se nemusíte bát, že se Nový Prostor nyní zásadně změní a stane se z něj úplně jiný časopis, než na který jste zvyklí. Vaší přízně si totiž vážíme, protože pomáháte lidem, kteří to v životě nemají lehké. Za to vám patří náš dík.

 

S přáním podnětného čtení

Ivo Bystřičan

celý archiv