NP č. 296 | Erupce korupce

Titulní strana


Konec Evropy (Eugen Liška)

Jen malou pozornost, pane doktore (Ivo Bystřičan)

Dějiny uplácení (Vítek Poláček)

Korupce je selhání systému (David Ondráčka)

Minibusy do nebe (Marcela Zoufalá)

Jak Attila řádil v Paříži (Tomáš Bojar)

Společnost je čím dál tím míň normální (Ivo Bystřičan, Veronika Hrdinová)

Vynulovat a začít malovat (Jiří Ptáček)

Nepatřičná babí něha (Tereza Marečková)

Na stopě šéfova kouzla (Vojtěch Lindaur)

Elektřin smutek v civilu (Petr Šourek)

Vizuálně úchvatným Novým světěm (Dominika Prejdová)

Uličníci (Eva Bořutová)

Změknout nejen v tvrdých krajích (Ivo Bystřičan)

 

 

 

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Většina lidí se domnívá, že za určitých okolností je úplatný každý. Zcela nepochybně má toto přesvědčení kořeny v dobách před naším zlomovým listopadem, kdy jsme často hmouřili oči nad přirozeným úbytkem, jenž beztrestně a vytrvale ohlodával společný majetek. Pod rukama těch šikovných a „myslících na rodinu" mizela hbitě nemalá část hmotné socialistické základny. Tehdy se celkem posvěceně kradlo, teď se berou úplatky.

Moje maminka mi vyprávěla, že jednou jako malá prosila bratra, aby přibrzdil svého pionýra u krajnice, protože si chtěla natrhat třešně. Můj strýc se velmi rozčílil a kázal své mladší setře sestoupit z pekelného vozítka, že už dál „se zlodějkou nepojede." Tentýž strýc byl pak nějaký čas zaměstnán na Nejvyšším kontrolním úřadu. Dlouho tam nevydržel, záhy se totiž ocitl na hranici psychického vyčerpání a dobrovolně, pravděpodobně z čirého pudu sebezáchovy odešel.

Takže při troše nadsázky lze tvrdit, že pozitivní příklady z dějin dosvědčují existenci lidí poctivých a neúplatných. Pokud bychom korupci přijímali jako holý fakt, pak by nám skutečně nezbylo nic jiného než zavřít oči a v rámci zachování vlastní morální soudržnosti věřit v čistotu takových idejí jako je například Praha olympijská.

Texty našich autorů, vám dají nahlédnout do problematiky korupce očima sociologie, historie i každodenní praxe.

Za celý časopis se chci omluvit za jednoho šotka, který se vloudil do minulého čísla a to dokonce zdvojeně. Pod tlakem časové tísně autorky i redakce se nám rozdováděl v rubrice Rok po roce. Pakt Molotov-Ribbentrop tímto posíláme zpětně do jeho správného datového kotviště - do 23. srpna 1939. Jedna všímavá čtenářka nám napsala, že „blbneme mladou generaci." Mohu jen slíbit, že uděláme všechno proto, abychom šotkům příště omezili vstup mezi naše řádky a už nikoho nemátli.

Přeji vám příjemné čtení i první měsíc nového roku.

Veronika Hrdinová

celý archiv